Únor 2018

Co mám na há(č)ku? - leden 2018 (plus návod na kočičku)

24. února 2018 v 16:28 | maminaklaris |  Háčkování
Ahojky, všechny Vás po nějaké době zdravím tady na blogu a jsem moc ráda, že se opět potkáváme. Během posledního měsíce jsem docela přemýšlela o blogu a blogování jako takovém a v hlavě se mi zrodil nápad, že bych mohla zřídit něco jako háčkovací měsíčník.

Určitě všichni víte, že u nějakou dobu mám tvořící instagramový účet jménem mojedilna. Měsíčník by pak jednou za měsíc zhrnul všechny moje háčkované výrobky a projekty. Samozřejmě se nemusíte bát, že byste případně v průběhu měsíce přišli o fotky na instagramu, a jestli nechcete už o žádný z nich přijít, tak mi určitě dejte follow, a pokud byste chtěli vyměnit f4f, tak mi do directu napište: ,,Sleduj mě!" a vyměníme sledování za sledování.

Dnes jsem si pro vás připravila první díl nového měsíčníku "Co mám na há(č)ku?" z měsíce ledna, takže se pohodlně usaďte a pojďme se společně kouknout, co mi od háčku upadlo.


Císařský řez ze mě nedělá špatnou matku!

5. února 2018 v 20:12 | maminaklaris |  Babytime aneb slasti a strasti mateřství
Krásný večer přeji Vám všem, kdo právě teď čtete tento článek. Popravdě jsem dlouho přemýšlela nad tím, jestli ho mám vůbec vydat a vyjádřit se k problematice srovnávání přirozeného porodu a císařského řezu. Budu se snažit být maximálně objektivní, ačkoliv je pravda, že jsem přirozený porod nezažila.

Ano mám za sebou dva císařské řezy. Obě operace byly neplánové a akutní. Kdo mě sleduje už delší dobu, tak už si určitě přečetl o mém porodu s Mikuláškem. Pokud ne, tak si ten neuvěřitelně napínavý příběh určitě musíte přečíst. O nic méně napínavý byl i můj druhý akutní císař, kdy se narodila Stelinka, avšak upřímně se musím přiznat, že to pro mě bylo o maličko jednodušší. Tedy alespoň po psychické stránce. Fyzicky to bylo náročnější…

Fakt, že obě moje děti byly přivedeny na svět právě císařským řezem, mě ze začátku docela trápila. Popravdě jsem si dost vyčítala, že jsem špatná ženská, když jsem nedovedla porodit své děti. S odstupem času se můj názor rapidně změnil. Nejsem o nic horší máma, než ženy, které rodily přirozenou cestou.

Často se ve svém okolí setkávám s názorem, že co já můžu vědět o mateřství a porodech, když jsem nikdy "doopravdy nerodila". Ano, i takovou pitominu dokáží někteří jedinci vypustit z úst. Jasně, moje děti se nenarodily, ony se vyskytly. Minulý týden na zubním jsem se svěřila sestřičce, že se tak trochu bojím vrtání a ona se mě zeptala, jestli bych šla raději znovu rodit. Odpověděla jsem, že ano a dodala, že jsem měla dva císaře a celkem mě porazilo, když sestra podotkla: "No jo, tak to nic o porodech nevíte. To jste měla snadné." Opravdu?

Nikdo, kdo císař nezažil, tak neví, jaký je to mazec vstávat po pár hodinách do sprchy. Jaký mazec je pak se na šestinedělí starat o mimčo. Každý pohyb a krok je minimálně v prvních dnech opravdu náročný. Nechci shazovat maminky, které rodily přirozeně, ale chci, aby bylo pochopeno, že fakt není sranda fungovat s rozpáraným břichem. Rovněž nechci zbytečně vířit vodu, ale samy musíte uznat, že i rekonvalescence po císaři je zkrátka delší.
Často se setkávám s názorem, že nemůžu být dobrá máma, když jsem si neprožila bolesti. Otázkou zůstává, co z nás činí dobré a špatné matky. Po dvou císařích můžu s čistým svědomím říct, že nejsem o nic horší mamka než žena, která přivedla na svět miminko normálně. Jestli jsme dobré matky, ukáže až čas. Určitě o tom nerozhoduje způsob, jakým bylo miminko přivedeno na svět.


A jak to vidíte Vy? Máte taky zkušenost s císařským řezem?