Náš první měsíc ve čtyřech.

23. srpna 2017 v 19:19 | maminaklaris |  Na slovíčko s Debbie C.
Ahojky, je přímo neuvěřitelné, jak náš první společný měsíc s miminkem utekl. Den za dnem, týden za týdnem, zkrátka a dobře bude v neděli Stelince měsíc. Dnes se chci s Vámi podělit (alespoň ve zkrátce) o to, jaký byl.



Nebudu Vám lhát, že je to zívačka, a že zvládám dvě malé děti s prstem v nose. Je to dřína a plný úvazek. De facto jsem v pohotovosti 24/7. Často v za celou noc naspím tak tři hodiny a za to jsem ještě ráda. Kromě krmení Stelinky se teď znovu začal v noci budit i Miky, takže většinou nakrmím a uspím Steli a musím k Mikymu. nevím, má teď nějaké špatné období a s magickou hranicí 22 měsíců přišel i první strach. Strach ze tmy. Někdy je to tak trochu psychárna, a abych byla absolutně upřímná, tak už jsem si i párkrát pobrečela nad tím, že to fakt nedávám, a že jsem špatná matka... Odměnou za mojí vytrvalost a snahu je pak spokojený výraz na tvařích obou dětí.

Já osobně jsem už před porodem prohlásila, že šestinedělí bude moje období, kdy chci mít svůj klid a domácí pohodu bez vetřelců. Mělo to být něco jako testovací období, kdy jsme se všichni doma měli naučit společně koexistovat. Nakonec tos těmi vetřelci a klidem tak úplně nevyšlo, ale tohle by bylo na delší povídání, a ačkoliv se k Vám snažím být maximálně upřímná, tak zrovna tohle bych si raději nechala pro sebe. Obsah problému je možné vyjádřit dvěma slovy: "tchýne" a "malování".

A tím to neskončilo...

V našem prvním společném měsíci jsem se dokonce (poprvé a doufám, že naposled) se Stelinkou projela i záchrankou. Zkrátka a dobře, Stelinka se nám začala dosit, takže jsme volali rychlou. Nedovedete si představit, co to pro mě bylo, když jsem malé dávala umělé dýchání... No, nakonec všechno dobře dopadlo a po třech dnech, kdy jsme byly v nemocnici na pozorování nás se Steli pustily domů. Nikdy bych nepřála žádné matce zažít strach, který jsem měla.

Celý měsíc ale nebyl v temných barvách. Už v těhotenství jsem měla trošku strach z toho, aby Miky na miminko nežárlil. Moje obavy se nenaplnily. Mikuláš Stelu absolutně zbožňuje. Nejraději by jí umazlil a upusinkoval. Opravdu je to velký bráchá a můj velký pomocník. Ze začátku sice nechtěl moc pomáhat, ale teď už mi přinese plenku nebo počůranou odnese do koše. Prostě šikulka.

Hodně žen si stěžuje, že jim manžel nebo partner nepomáhá s domácností a ani s péčí o děti. Já se musím pochlubit, že tohle není můj případ. Můj milovaný manžel se neštítí snad vůbec ničeho. Je sice pravda, že existují věci, které v úklidu prostě nevidí, ale oceňuji už tu snahu, že to nenechá všechno na mě. Pozor! Žehlí! Jestli opravdu nesnáším nějakou domácí práci, tak je to právě žehlení, takže jsme se ještě před svatbou domluvili, že u nás doma bude žehlit manžel. Amen! Když kouknu na to, jak mi pomáhá s dětmi, tak je pravda, že se více stará o Mikyho, ale je to tím, že je větší. Stelinka je prostě ještě moc malá. Na druhé straně jí bezproblémově a bez řečí podrží na grgnutí, přebalí nebo převleče. Jo, a abych nezapomněla, tak je to hlavní podávač cumlíků.

Ve třech týdnech jsme Stelince nechali píchnot naušničky, takže už je to opravdová a nefalšovaná holčička. Naušničky vybíral taťka a opravdu se plácl přes kapsu (alespoň podle tchýně). Kdo sleduje můj instagram nebo facebook, tak tuhle skutečnost už samozřejmě ví. Usmívající se

Jediné co mě opravdu trošku mrzí, že nemáme ještě žádnou rodinnou fotku, kde bychom byli všichni. Přesto přidám alespoň jednu z pondělního dobrodružství a lovu kešek. Trošku poprchávalo, tak Steli spinkala v kočárku a nechtěli jsme jí budit a hlavně riskovat, že by mohla onemocnět.


Trošinečku mě mrzí, že u nemám tolik času na háčkování. Určitě o mě víte, že je to můj velký koníček, a určitě se ho nehodlám vzdát úplně. Každopádně kdybyste chtěli vidět některé z mých prací tak můžete kouknout TADY a třeba mi dát follow. Usmívající se

Náš první měsíc sletěl ani nevím jak. Každopádně je toho ještě tolik, co Vám chci říct, takže pokud Vás můj blog baví, určitě nepřestávejte číst. Všem Vám děkuji.

Vaše maminaklaris.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Annie Reprobate Annie Reprobate | E-mail | Web | 23. srpna 2017 v 22:05 | Reagovat

Přežila si to! To je úspěch. :D

2 veruce veruce | Web | 23. srpna 2017 v 23:22 | Reagovat

Br, z toho zážitku s dušením je mi nedobře, jen to čtu :-(
Jinak mi je jasné, že to není pohoda a klídek, když přijde do rodiny druhé dítě, ale s tím je asi potřeba počítat, minimálně po celé šestinědělí, než si všechno sedne :)
Přeji příjemné a co nejvíc pohodové dny ve čtyřech! :) ;-)

3 Debbie C. Debbie C. | 3. září 2017 v 6:30 | Reagovat

[1]: Co já, ale hlavně že to přežila Stelinka. Když jsem jela na sál, tak to fakt chvilku vypadalo jako z filmu. :-D

4 Debbie C. Debbie C. | 3. září 2017 v 6:31 | Reagovat

[2]: Já jsem s tím i celkem počítala, ale faktem je, že se můžeš připravovat sebevíce, ale realita je stejně vždycky jiná. Teď skoro po šesti týdnech můžu říct, že už to celkem zvládáme. :-)

5 hogreta hogreta | E-mail | Web | 18. září 2017 v 0:44 | Reagovat

Reaguji na první odstavec - rozhodně nejsi špatná matka. Ve tvém věku, při dvou dětech - málokdo by to takhle zvládal. Tak ať se daří a ať ti děti dělají jen a jen radost :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama