Srpen 2017

Náš první měsíc ve čtyřech.

23. srpna 2017 v 19:19 | maminaklaris |  Na slovíčko s Debbie C.
Ahojky, je přímo neuvěřitelné, jak náš první společný měsíc s miminkem utekl. Den za dnem, týden za týdnem, zkrátka a dobře bude v neděli Stelince měsíc. Dnes se chci s Vámi podělit (alespoň ve zkrátce) o to, jaký byl.



Nebudu Vám lhát, že je to zívačka, a že zvládám dvě malé děti s prstem v nose. Je to dřína a plný úvazek. De facto jsem v pohotovosti 24/7. Často v za celou noc naspím tak tři hodiny a za to jsem ještě ráda. Kromě krmení Stelinky se teď znovu začal v noci budit i Miky, takže většinou nakrmím a uspím Steli a musím k Mikymu. nevím, má teď nějaké špatné období a s magickou hranicí 22 měsíců přišel i první strach. Strach ze tmy. Někdy je to tak trochu psychárna, a abych byla absolutně upřímná, tak už jsem si i párkrát pobrečela nad tím, že to fakt nedávám, a že jsem špatná matka... Odměnou za mojí vytrvalost a snahu je pak spokojený výraz na tvařích obou dětí.

Já osobně jsem už před porodem prohlásila, že šestinedělí bude moje období, kdy chci mít svůj klid a domácí pohodu bez vetřelců. Mělo to být něco jako testovací období, kdy jsme se všichni doma měli naučit společně koexistovat. Nakonec tos těmi vetřelci a klidem tak úplně nevyšlo, ale tohle by bylo na delší povídání, a ačkoliv se k Vám snažím být maximálně upřímná, tak zrovna tohle bych si raději nechala pro sebe. Obsah problému je možné vyjádřit dvěma slovy: "tchýne" a "malování".

A tím to neskončilo...

V našem prvním společném měsíci jsem se dokonce (poprvé a doufám, že naposled) se Stelinkou projela i záchrankou. Zkrátka a dobře, Stelinka se nám začala dosit, takže jsme volali rychlou. Nedovedete si představit, co to pro mě bylo, když jsem malé dávala umělé dýchání... No, nakonec všechno dobře dopadlo a po třech dnech, kdy jsme byly v nemocnici na pozorování nás se Steli pustily domů. Nikdy bych nepřála žádné matce zažít strach, který jsem měla.

Celý měsíc ale nebyl v temných barvách. Už v těhotenství jsem měla trošku strach z toho, aby Miky na miminko nežárlil. Moje obavy se nenaplnily. Mikuláš Stelu absolutně zbožňuje. Nejraději by jí umazlil a upusinkoval. Opravdu je to velký bráchá a můj velký pomocník. Ze začátku sice nechtěl moc pomáhat, ale teď už mi přinese plenku nebo počůranou odnese do koše. Prostě šikulka.

Hodně žen si stěžuje, že jim manžel nebo partner nepomáhá s domácností a ani s péčí o děti. Já se musím pochlubit, že tohle není můj případ. Můj milovaný manžel se neštítí snad vůbec ničeho. Je sice pravda, že existují věci, které v úklidu prostě nevidí, ale oceňuji už tu snahu, že to nenechá všechno na mě. Pozor! Žehlí! Jestli opravdu nesnáším nějakou domácí práci, tak je to právě žehlení, takže jsme se ještě před svatbou domluvili, že u nás doma bude žehlit manžel. Amen! Když kouknu na to, jak mi pomáhá s dětmi, tak je pravda, že se více stará o Mikyho, ale je to tím, že je větší. Stelinka je prostě ještě moc malá. Na druhé straně jí bezproblémově a bez řečí podrží na grgnutí, přebalí nebo převleče. Jo, a abych nezapomněla, tak je to hlavní podávač cumlíků.

Ve třech týdnech jsme Stelince nechali píchnot naušničky, takže už je to opravdová a nefalšovaná holčička. Naušničky vybíral taťka a opravdu se plácl přes kapsu (alespoň podle tchýně). Kdo sleduje můj instagram nebo facebook, tak tuhle skutečnost už samozřejmě ví. Usmívající se

Jediné co mě opravdu trošku mrzí, že nemáme ještě žádnou rodinnou fotku, kde bychom byli všichni. Přesto přidám alespoň jednu z pondělního dobrodružství a lovu kešek. Trošku poprchávalo, tak Steli spinkala v kočárku a nechtěli jsme jí budit a hlavně riskovat, že by mohla onemocnět.


Trošinečku mě mrzí, že u nemám tolik času na háčkování. Určitě o mě víte, že je to můj velký koníček, a určitě se ho nehodlám vzdát úplně. Každopádně kdybyste chtěli vidět některé z mých prací tak můžete kouknout TADY a třeba mi dát follow. Usmívající se

Náš první měsíc sletěl ani nevím jak. Každopádně je toho ještě tolik, co Vám chci říct, takže pokud Vás můj blog baví, určitě nepřestávejte číst. Všem Vám děkuji.

Vaše maminaklaris.

Nové láhve od Babylove.

21. srpna 2017 v 7:23 | maminaklaris |  Recenze
Ahojky, kdo sleduje mojí facebookovou stránku, tak ví, že jsem minulý týden natrefila v drogerce na nové láhve od značky Babylove a vzala jsem jich pár na zkoušku. Jak naše malé testování dopadlo si můžete přečíst níže. Usmívající se


DIY kouzelná vílí sklenice.

20. srpna 2017 v 15:16 | maminaklaris |  Debbie C. a její DIY
Ahojky, už před nějakou dobou jsem na pinterestu natrefila na víly ve skleničce. Hned mě ten nápad okouzlil, takže jsem se rozhodla, že si časem nějakou vyrobím. Je sice pravda, že mi to trvalo delší dobu, než jsem se k tomu dostala a dokopala, ale jsem opravdu moc šťastná, že už mi jedna z pohádkových skleniček konečně stojí na poličce.

Jelikož pomalu přichází podzim a s ním spojené období pálení svíček, tak si myslím, že určitě stojí za to si minimálně jednu takovou vyrobit. Samozřejmě, proti gustu žádný dišputát, takže určitě člověk nemusí vyrábět zrovna tuhle s vílo, ale třeba se stromem nebo třeba s vesnicí, či městečkem.


Čtyři roční období aneb jak to vidím já.

15. srpna 2017 v 15:16 | maminaklaris |  Teď mám slovo já!
Ahojky, dnes ráno, jak už je našim každodenním zvykem, jsme si s manželem povídali u kávy. Říkáme tomu: ,,zdřist na kafi" a povídali jsme si o tom, jaké je letos umorné horko, a jak moc se už oba těšíme, až to trošku povolí. Sama jsem potom přemýšlela nad tím, které roční období mám vlastně nejraději a proč, takže se Vám teď pokusím napsat, k čemu jsem dospěla. Každopádně se jedná o můj subjektivní názor, ale třeba se najde osoba, která na tom bude třeba podobně. Usmívající se

Událostí posledních dnů a můj druhý porod.

13. srpna 2017 v 16:14 | maminaklaris |  Babytime aneb slasti a strasti mateřství
Zdravíčko, měsíc s měsícem se sešel a je pravda, že o mě nějakou dobu nebylo slyšet. Popravdě poslední měsíc těhotenství byl pro mě velmi namáhavý a co si budeme povídat, letošní horké letní počasí optimismu a dobré náladě taky zrovna něpřispívalo, páč byl hic, že by zdechnul pes. Smějící se

Co se v poslední době událo? Nějaké novinky?

Tak asi největší novinkou je fakt, že Stelinka už je mezi námi. Narodila se 27. července, ale k tomu se dostanu později. Hodně jsem uvažovala, jestli vůbec budu chtít v blogování pokračovat. Abych k Vám byla maximálně upřímná, tak jsem prvně dospěla k názoru, že to asi nemá smysl, plus opět jsem se předsvěčla, že lidé jsou různí, ale není nic horšího, než když se dají dohromady zhrzená ex mého muže a jejich byválá společná kamarádka a začnou Vám vypisovat hovadiny... Takže, děvčata, pokud to čtěte, tak mi polibte zadnici, páč na Váš názor opravdu není nikdo zvědavý a je smutné, že jste se ani po těch letech nedokázaly vyrovnat s tím, že tobě, Lucie, nedal a tebe, Mirko, nahradil někym jiným. Co jsem o tobě slyšela, tak jsi moc dobrá nebyla, takže se mu ani nedivím.

Na druhé straně jsem si řekla, že by to byla celkem škoda. Přece jenom jsem do tohoto blogu vložila spoustu času a navíc je to můj určitý způsob seberealizace. Nebudu Vám lhát, ale mateřství občas opravdu trošku leze na mozek, takže, alespoň mě osobně, pomáhá se ze všeho pořádně vypsat.Každopádně jsem se rozhodla pokračovat s tím, že bude třeba vycházet alespoň jeden článek týdně. Doufám, že se mnou budete mít trpělivost a můj blog Vás bude bavit. Určitě budu ráda za každou reakci, takže pokud budete mít něco na srdci, tak určitě neváhejte mi napsat ať už do komentářů dolů pod jednotlivé články, nebo třeba do directu na instagramu, popřípadě do zpráv na facebooku.

Jak už jsem psala výše, tak jsem se 27. července stala podruhé maminkou. Stelinka přišla na svět akutním císařem v 8:54 dopoledne s váhou 3650 gramů a délkou 51 cm. Oproti Mikymu byla pořádný macek (můj porod s Mikym). Ačkoliv mám za sebou už jeden císař, tak jsem podruhé chtěla rodit přirozeně a všechno tomu nasvědčovalo, takže jsem trošku zklamaná, že to opět nevyšlo a upřímně můžu říct, že dvě mi opravdu stačí a potřetí do toho nejdu. Smějící se

A proč akutní císař?

Všechno to začalo den předem, takže se středu 26. července. Ten den jsem měla poradnu v porodnici a ta proběhla dobře. Moje tělo se pomalu připravovalo na porod, ale nic nenasvědčovalo tomu, že je něco špatně. Odpoledne jsme se šli projít a mě v půlce procházky vzala bolest do podbřišku a měla jsem pocit, že mi praskla voda, takže jsme šli domů, zavolali tchýni, aby přišla pohlídat Mikyho a společně s manželem jeli na kontrolu do porodnice. Po vyšetření pan doktor usoudil, že to byl planý poplavh, ale že by si mě tam raději nechal na pozorování přes noc, takže jsem vyfasovala krásnou a slušivou noční košilku a šla si lehnout na oddělení. V noci bylo všechno v pořádku, akorát byla Stelinka poněkud aktivnější, ale nic šíleného. Ráno mi měřili ozvy, ale něco vyšel hodně škaredý záznam. Doktor který měl ten den směnu, tak usoudil, že to bude asi tím, že mám hlad, takže jsem dostala snídani. Najednou přiletěl jiný pan doktor, že to natočíme ještě jednou, páč se mu to moc nezdá. Po deseti minutách usoudil, že ty ozvy jsou pořád horší a mladší doktor dostal řádně za uši, že mě nechal snídat, protože tohle musí hned na sál...

Panečku, a teď nastal fofr. Přiletěli dvě sestry, zatáhly stan kolem mojí postele. Jedna začala dělat přípravu TAM DOLE a druhá mi začala napíchat všemožné sračky (kdo měl císaře, tak ví). Tak, tak jsem stihla zavolat manželovi, že jdu na sál. Během dvaceti minut jsem už ležela na sále v celkové narkóze, takže zase z toho vím houby, protože jsem to celé prospala. Stelinka se narodila naprosto v pořádku a po čtyřech dnech na oddělení šestinedělí nás pustili domů za klukama.


Můj osobní dojem je ten, že ten druhý císař byl horší. Přišlo mi, že to více bolelo a tím, že byla Steli větší než Miky, tak i jizvu mám o dobré tři centimetry na každé straně větší. Nechci však nikoho strašit a je to opravdu jenom můj osobní pocit, který se u Vás možná vůbec neobjevil nebo neobjeví. Jinak teď mám dole dvanáct kilo. Za celé těhotenství jsem v podstatě nic nenabrala. Ze začátku jsem hodně zhubla a kila pak postupně nabírala zpátky do své původní váhy před otěhotněním.


Dneska už je té naší holčičce 17 dní. Co se týče vztahu Mikouše ke Stelince, tak jsem z toho měla trošku strach, ale byla jsem opravdu mile překvapena, protože Miky Steli miluje. Pořád by jí pusinkoval a mazlil, takže budu doufat, že jim to vydrží. Smějící se Každopádně pokud byste chtěli vidět více postřehů z našeho každodenního života, tak určitě nezapomeňte sledovat muj instagram.

To bude dnes asi vše, o co jsem se s Vámi chtěla podělit, ale určitě to není můj poslední článek, takže zatím se mějte krásně a užívejte si zbytek léta.

Vaše maminaklaris.