Červenec 2014

Povídání o jedné staré čarodějnici aneb jak jí nezabít!

25. července 2014 v 7:44 | Debbie C. |  Teď mám slovo já!
Ahojky, doufám, že si konečně užíváte poklesu teplot z tropických pralesů na teploty notmálního léta. Tedy, normálního, podle mě a asi 1/3 obyvatelů České republiky (další jedna třetina jsou nepřizpusobivý občané a další třetina jsou plažový chlapci a děvčata) Smějící se. Chtěla jsem tenhle článek napsat už včera, ale nenapsala jsem ho ze stejného důvodu, proč ho vlastně píšu dneska.

Vím, že teď jsem Vás určitě zamotala, ale hned to vysvětlím.

Užirá mě jeden pocit. V podstatě jsem naprosto vysazená na jednu čarodějnici u nás v práci. Ten pocit, který prožívám, když jsem s ní na šichtě....AAAA! Je to tak frustrující, že s ní v podstatě musím být v práci, dívat se na ten její šeredný obličej a prošedivělé vlasy. Poslouchat její šílený hlas, ze kterého mě, bohužel, bere migréna (včerejší případ)....

Takže Vám asi dneska došlo, že budeme trošku drbat. Možná byste mi mohli trošku poradit, co dělat, abych s ní v práci přežila, nebo abych jí náhodou neublížila... Ne, násilí opravdu nemám ráda! Smějící se

Povím Vám ten příběh od začátku. Ne vždycky jsem s ní měla problém. Dokonce jsme ze záčátku byly kamarádky, jenomže je si třeba uvědomit, že v té době nebyla za a) tak namyšlená a za b) tak šeredná. Nechci tím v žádném případě říct, že já bych byla nějaká MISS (HNIS! Smějící se) a mistr světa (OMELETA! Smějící se), přece jenom vím, kde a co si můžu dovolit, a co zvládnu.

Za poslední rok se ta striga neuvěřitělně změnila. Je z ní najednou všeználek, všude byla, všechno zná... Ona je nejlepší, ona umí všechno nejlíp. Neberu jí, kdyby to byla pravda, ale prostě odmítá uznat, že někdo může být lepší než ona. Pořád o sobě rozhlašuje, jak je férová, a že jí každý všechno může říct do očí. OK, udělala jsem to, a věřte nebo ne, ona se urazila jako malý harant. Takhle by se podle mě dospělá ženská chovat neměla. S vyplazeným jazykem

Nemluvě o tom, jak v práci polepuje lidem skříňky a píše jim tam rádoby vtipné věci.... Nejvtipnější na tom je, že leze v práci na nervy asi 95 % lidem, a když jí to řeknete,tak jste přece nejhorší Vy! Smějící se

Včera jsem se o tom bavila s taťkou a ten mi samozřejmě řekl to stáré klišé.... ,,Vždycky se v práci najde nějaký blbec, nic s tím neuděláš.". Jenomže já se bojím, že s TÍM PRÁVĚ něco udělám. Takže mě to hrozně frustruje...

Omlouvám se, že jsem si z dnešního článku udělala emo-deníček (nic proti emákům, jste super, ale víte, jak to myslím Smějící se). Pokud pro mě máte nějaký tip, jak jí nezabít a vydržet s ní na šichtě, tak mi ho určitě napište dolů do komentářů.

S pozdravem
vražedkyně Smějící se Debbie C.


Pořádně nevycenzurovaný článek. 18+

23. července 2014 v 9:32 | Debbie C. |  Teď mám slovo já!
Ahojky, jelikož tenhle týden není TT nic moc, rozhodla jsem se vytvořit si vlastní. REBELIE! Smějící se

Dnes bych se chtěla věnovat tématu sprostých slov.

Nejprve si musíme definovat, co to vlastně sprosté slovo je. Sprosté slovo (neboli vulgarismus) lze definovat jako nadávku směřovanou k jinému subjektu, nebo jako uvolnění vnitřního napětí.

Pokud se učíme nějaký cizí jazyk, jsem pro, abychom se učili také sprostá slova.

Je třeba si uvědomit, že sprostá slova jsou součástí každého jazyku na světě. Často jsou sprostá slova v řeči nepřístojná a brána jako něco podřadného. Ovšem neznám člověka, který by alespoň jednou za život nekurvoval.

Osobně si myslím, že na sprostých slovech nic není. Pokud chci o nějaké holce říct, že je děvka, protože mám pro to důkazy, je to pořád ještě sprosté slovo? Šlápnul vedle

Když se podíváme na angličtinu, tak v porovnání s čestinou, je to jazyk neuvěřitělně chudý. Známé slovo fuck má v angličtině hned několik význámů, a to šukat a zvolání kurva. Podle mě, buďme pyšní na to, že máme tak krásně rozmanitý jazyk, kde se dá lehká holka označit hned několika různými výrazy (kurva, děvka, štetka, šlápota, šlapka, prostitutka...). Tak je naše čeština krásná! Usmívající se

Rozhodně si myslím, že zvolání sprostého slova není projevem nevychovanosti, ale projevem pocitů. Dnešní uspěchaný svět už nekouká na to, jak se jedinec cití. Popravdě se ani nedivím, když je trh zahlcen spotřebním zbožím, které když se Vám rozbije, tak se vyhodí a koupí se jiný kus. Proč by se společnost měla zajímat o jednoho člověka. Stává se z nás jenom další kus spotřebního zboží. Na tohle téma jsem už podobný článek psala (ODKAZ). Mrkající

Každopádně, pokud chcete být sprostí, tak klidně buďte a z radostí se vyjadřete ze svých pocitů.

A jaký názor máte na užívání sprostých slovy Vy?

S pozdravem
Debbie C.

Fenomén zvaný láska.

21. července 2014 v 9:45 | Debbie C |  Teď mám slovo já!
Ahojky, nevím jak Vy, ale pro mě představují tyhle tropické horka jeden velký mentální klystýr. Ačkoliv jsem často k předpovědi meterologů skeptická, věřím, že slibovaný zítřejší pokles teploty přece jenom příjde. Usmívající se Než se tak stane, pokusme se dneska rozebrat jedno ze ze zamilovaných a možná z trošku klišé témat: "LÁSKA".

Wikipedie definuje lásku jako silnou emoci či vztah vyjadřující hluboké osobní zaujetí a náklonost k subjektu lásky.

Podle mě slovo láska v sobě skrývá něco tak primitivného a zárověň, tak složitého, což je krásné a zírověň strašně děsivé. Musíme si taky uvědomit, že existují různé druhy lásky, řekněme, třeba láska k druhému, nebo sebeláska, popřípadě platonická láska.

Každý z nás určitě zažil platonickou lásku, nemluvě o první lásce, která se nezapomíná. Usmívající se

Pokud se jedná o lásku mezi dvěma lidmi, nehovoříme o ničem jiném, než o vylučování molekuly fenylethylaminu limbickým systémem mozku. To bych prostě nebyla já, kdybych se v tom nešťourala a nezničila iluze beznadějným romantikům věřícím v pravou lásku. Smějící se Jsem strašná. Usmívající se

Láská má několik stádií, kdy my, momentálně zavislí zaláskovaní feťáci, přejdeme do stadia citové kocoviny a poté naprostého vystřízlivění.

Teď opět trošku chemické teorie. Proč lidi nazývám feťáky? Je to jednoduché. Pokud jsme s milovanou osobou, začne se nám v mozku, kromě hříšných myšlenek, ještě vylučovat dopamin. Dopamin je neurotrasmitér. V podstatě platí, že uvolnění dopaminu působí jako dávka amfetaminů. A po dávce kokainu se nám v mozku mezi neurony hromadí dopamin. Prostě a jednoduše lze říct, že když jsme s milovanou osobou, tak je to podobné jako bychom si něco dali. Smějící se

Závěrem jsem chci říct, že si užívejte lásky a milujte se. Život je přece náhoda a na každého ten právý někde čeká. Tak se pusťte do hledání. Usmívající se

S pozdravem
Debbie C

Postcrossing přinesl ovoce. Část 1.

19. července 2014 v 12:09 | Debbie C |  Teď mám slovo já!
Ahojky, nevím, jsetli si vzpomínáte, ale 8. června jsem zveřejnila článek o Postcrossingu (TADY). Dnes, zhruba po měsíci a půl, bych Vám ráda ukázala pohledy, které mi zatím přišly. Pojďme se na to tedy kouknout (některé z nich jste mohli už vidět, ale určitě né všechny).

Nejprve Vám ukážu, jak skladuji doručené pohledy.


Ano, moje slavná krabička z Ladyboxu, slibuji Vám, že už s ní dám pokoj, ale chtěla jsem Vám ukázat, jaké využití jsem pro ní našla. Smějící se


Teď už pojďme k slibovaným pohledům. Začnu od nejstaršího po nejnovější.

Můj úplně první pohled mi přišel z Běloruska a je to jeden z mála.co jste mohli vidět.



Popravdě jsem z toho pohledu hrozně štastná. Usmívající se A hned další den mi přišel druhý pohled:


Tenhle pohled mi přel z Ruska od vlogera danisnotonfire, takže jestli chcete, tak se na něj koukněte na youtube.Usmívající se

Třetí pohled:


Tento pohled jste mohli vidět v supernarozeninovém článku a přišel přesně 30. června na mé narozeniny (TADY). Přišel z Německa.


Teď už pojďme kpohledům, které jste neviděli. Pátý pohled:

Pátý pohled přišel z Holandska a zobrazuje obraz Argenteuil od Edouarda Maneta a poslal jej chlapec jménem Coline,což tady zmiňuji z důvodu, že jsem večer předtím něž dopis došel bylav divadle na Pěnu Dní (zajímavá souhra náhod). Mlčící


Na tomhle holandském pohledu je zajímavý materiál, ze kterého je vyroben. Je nezvykle tenoušký a jemný na dotyk.

Šestý pohled přišel opět z Německa:



A poslední pohled, který mi přišel vposlednídobě je z Polska:



Děkuji Donatě z Polska.

A jaképohledy posílám já?


No přece ostravské a s Hurvajzem. Hurvajz je totiž nejlepší. Smějící se

S pozdravem
Debbie C.

Jak to říkal ten Andersen?

17. července 2014 v 13:24 | Debbie C. |  TT
Ahojky, tak jsem zpátky z cesty a už zase sedím za svým počítačem. Kdo sledoval můj instagram samozřejmě ví, jak jsem se měla a co jsem prožila. Dnes se chci věnovat faktu, že přišel nový týden a s novým týdnem je tu nové TT, které tentokrát zní: "Ošklivé kačátko!"

Neznám člověka, který by snad neznal tuhle Andersenovu kouzelnou pohádku o ošklivém kačátku, že kterého časem vyroste krásná labuť. Nevím proč, ale tahle pohádka mě vždcky moc dojme. Plačící

Jeden z důvodu, proč je tahle pohádka na mém seznamu uplakaných věcí, je ten, že v ní vidím určitou metaforu. Každý z nás si prošel školkou, poté základní školou, kde nás nekompromisně zasáhla puberta spojena s množstvím pupínků v obličeji a nadměrným pocením, která naštěstí byla vystřídána střední školou, která pro většinu z nás představovala osvobození od trapných sestřihů alá podle hrnce (podle rodičů jsme PRÝ byli roztomilí). A tak se z nás, ošklivých kačátek, staly krásné labutě.

Druhé metaforické vnímání, podle mého názoru, je psychycký vývoj každého z nám. Seřadili jsme si priority a (možná) zmodřeli. Opět jsou z nás labutě.

Nemluvě o tom, že když se podívám na své dřívější fotky, chce se mi ze sebe brečet. Usmívající se


As je třeba, aby každý z nám byl nejprve ošklivé káčátko! Jaký nazor na to máte Vy?

S pozdravem
Debbie C.

Nauč se říkat ne!

13. července 2014 v 16:48 | Debbie C |  Teď mám slovo já!
Ahojky, jsem zpátky s dnešním článek, ale než se pustíme edo dalšího kecacího článku, chci Vám všem poděkovat za 1023 shlédnutí mého blogu. Usmívající se Dnešní téma, které budeme probírat se jmenuje: "Nauč se říkat ne!".

Já osobně, tak jako jsem už psala (TADY), že se snažím vyhovět každému a dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se naučila odmítnout to, co se mi nelíbilo. Dneska to už umím. YEAH! Usmívající se

Je důležité nedělat ze sebe blbce, a pokud se nám něco nelíbí, tak to říct rovnou. Pamatujte si, že nikdo Vás nemá právo do ničeho nutit, a když nechcete, tak nemusíte prakticky nic. Smějící se

Pokud se na to podíváme z druhé strany, takdy nesmíme očekávat, že pro nás ten druhý udělá všechno. Má úplně stejné právo cokoliv odmítnout, tak jako Vy a na to musíme pekelně pamazovat.

Naučit říkat ne je sakra důležité!

Napište mi dolů do komentářů jaký názor na to máte Vy? Usmívající se

S pozdravem
Debbie C.


Těžkosti života aneb přišel coming out.

12. července 2014 v 9:03 | Debbie C. |  TT
Ahojky, jsem zpátky a dnes bych se chtěla vyjádřit k tématu týdne: "coming out". Pojďme se do toho pustit. Usmívající se

Co to vlastně znamená, když jde někdo do coming out? Tohle slovní spojení v podstatě znamená, že někdo, kdo si uvědomuje svou homosexuální orientaci se rozhodne říct o ní svému okolí. V tom okamžiku se dá říct, že provedl coming out.

Coming out musí být neuvěřitelně těžká věc. Dnes už naštestí není společnost tak moc homofóbní jako byla třeba v minulém století. Přesto si myslím, že říct své rodině a známím, že jsem gay nebo lesba je daleko těžší, něž to říct třeba spolupracovníkům nebo spolužákům.

Nechci Vás do coming out vůbec tlačit, ale nemyslíte si, že si Vaši blízcí zaslouží vědět o Vás všechno? Nechcete snad celý život žít s vědomím, že musíte před svou rodinou nebo přáteli něco zapírat? Je to těžké, neříkám, že ne. Není to lehké ani pro druhou stranu (ta, které o oznaujete), ale ukažte, že máte koule na pravém místě ( u ženského těla pouze obrazně řečeno Mlčící) !Mrkající

Možná se setkáte s nepochopením, ale pokud to mají Vači blízcí v hlavě pořádku, pochopí to. Jenom jim dejte čas.

Třeba se Vám teďk zdá, že Vás do toho tlačím, ale pokud jste si jistí tím, o jste a co citíte, tak nevidím důvod se tím nepochlubit světu. Všichni jsme vyjmeční a originální, a je úplně jedno, jestli se nám libí kluci nebo holky. Usmívající se

Přeji Vám pevné nervy a dolů do komentářů mi napište, co si o coming out myslíte Vy. Usmívající se

S pozdravem
Debbie C.


Supervyletněný článek.

9. července 2014 v 16:01 | Debbie C |  Teď mám slovo já!
Ahojky, zdravím Vás všechny. Je tady dliho očekáváný supervyletněný článek. Usmívající se A co se v poslední době stalo,

Za prvé jsme byli u vody, kde jsem si totálně spálila ramena, ale nevadí. Smějící se


V úterý jsem byla na zápisuna výšku, takže teď už jsem víceméně studentkou OU (asi nebudu takový debil, jakého ze mě lidi dělají Smějící se). Jo,abych nezapoměla. tak 22. září mám imatrikulaci a určitě o ní ještě budu mluvit a přidám fotky.

Jinak si celkem užívám léta. Pohoda a klidek. Plus teda chodím Kaufíkovat. Přidávám fotky (které jste mohli už vidět na mém instagramu): Usmívající se





Podle mého názoru je k jídlu v létě nejlepší ryba na grilu s nějakým zeleninovým salátkem, a když k tomu upíjíte ještě nějaký dobrý, vychlazený drink, taknení co řešit. Mrkající Osobně nejraději piju mrkvovou šťávu s perlivou vodou a ledu. YES!

Samozřejmě jsem byla prolézt slevy a teď Vámchci ukázat své úlovky. Začínám schraňovatnové kousky, kdayž mám jít do nové školy. Je třeba se předvést v nejlepším světle.Smějící se


Košile byla za kouzelných 98.- kaček,což by byl hřích si jí nekoupit. Kloboukjenom za 68,-. A botky byly po 250,-. Ty černé lodičky navíc užasně vynosím na společenskéakce jakoje právě zmíněná imatrikulace, nemluvě o tom, že ke zkouškám nemůžu přijít v teplákovce. Smějící se S těmito kousky určitě v blízké době udělám nějaké outfitové články.

Určitě mi napište, který kousek se vám libí nejvíce.

Malý tip: Četla jsem moc zajimavý článek v časopisu Epocha. Jednalo se o popis toho co se stane snašim tělem, když umřeme. Rozhodně je to zajímavé, tak jako celé toto číslo.

Coco te´d čtu? Dočetla jsem "Hvězdy nám nepřály" a říkám si:"Sakra práce!". Ne, opravdu to bylamoc krásná knížka a dokonce i slzička ukápla. Smějící se Jinak každý týden čtu Kauflandské noviny, ať vím, co bude v akci a co budu prodávat. Smějící se

A tohle je z dnešního článku vše. Pokud byste se chtěli na něco zeptat, tak mi určitě napište dolů do komentářů.

S pozdravem
Debbie C.

Držím s Vámi!

6. července 2014 v 9:04 | Debbie C. |  Teď mám slovo já!
Ahojky, dnes bych se chtěla věnovat možná trošku podivnému tématu, a tím je rodičovství homosexuálních párů. Pojďme to společně rozberat.

Říká se, že láska kvete v každém věku, a že láska hory přenáší. Netvrdím, že to není pravda. Smějící se V poslední době je homosexualita už naprosto normální věcí a stala se součástí naší společnosti. Pořád ale jsou mezi námi různí homofobové, které osobně, vůbec nechápu. Tak zaprvé je každého věc, koho má rád a zadruhé, pokud se ti dva mají rádi, tak není co řešit. Mezi námi, znám pár homosexuálů (gaye i lesbičky) a můžu říct, že jsou to mimořádní společníci a skvělý přátelé (tím své přátelé zdravím). Mrkající

Jsem ráda, že se společnost konečně trošku vzpamatovala a začala homosexuáli, s klidem v duši, příjmat. Dokonce jsem všemi deseti pro jejich svatby, a samozřejmě i pro jejich rodičovství.

A teď jsme narazili na kámen. Společnostse sice naučila homosexuály respektovat a respektovat jejich svazky, ale pořád to ještě drhne v tom rodičovství. Je třeba si uvědomit, že homosexuálové jsou taky jenom lidé, a že by rádi měli nějaké potomky. S vyplazeným jazykem

Jenomže společnost pořád nechápe, že kolikrát by se dítě mělo lépe s rodiči homosexuáli, než s heteroseuálními rodiči.

Jak je možné, že úřady diskriminují homosexuální páry, a raději dají dítě do péče nefungující heterosexuální rodině než právě té trošku "jiné", ale fungující. Zůstává mi nad tímhle tématem rozum stát.

Přece, než aby se dítě mělo špatně, tak raději, ať má dvě maminky nebo dva tatínky a prožije krásný život.

Je to všechno jenom diskriminace, ale všem homosexuálním čtenářům chci vzkázat, že jsem s Vámi. Vydržte!

P.S. Pro hatery, jsem i pro legalizaci marihuany. S vyplazeným jazykem

S pozdravem
Debbie C.

A jaký máte Vy názor na adopci dítěte homosexuálními páry?


Je jedno, jaké džíny nosíš.

5. července 2014 v 9:49 | Debbie C. |  TT
Ahojky, je tady nový týden a s novým týdenm přichází taky nové téma týdne. Tentokrát se jedná o :"VLIV". Takže pojďme na to. Usmívající se

V poslední době mě děsí jedna věc a tou věcí je, že když se podívám na děvčata kolem sebe, tak jsou v podstatě stejná. Hned Vám vysvětlím, jak to myslím.

Před třemi lety byly v kurzu legíny, tak všichny děvčata a ženy nosily legíny. Vloni letos se zase všechny stříhaly alá Skrilex. Určitý čas všechny chodily do solárka a barvily si vlasy na černo. Teď zas pro změnu jsou všechny bílé alá upíři. Jednu dobu se nosily Ray Bany a ani nemluvě o notoricky známé diskuzi na téma džíny. Jeden rok do zvonu, jeden rok mrkváče, pak zas trubky až po boyfriendy....

V těchto rozměrec je možné mluvit taky o konfekčním oblečení. Když si koupíte šaty v obchodě, nikdy to není originál! Co takhle zkusit příště nějaký sekáč. Zaprvé tam najdete opravdové poklady, zadruhé cena je nesrovnatelně nižší (jednou jsem v sekáči koupila svetr od Marks and Spencer za směšných 69,- Smějící se, to jsem ale hajzík), a zatřetí stopro nikdo nebude mít stejný kousek jako Vy!

Vliv mody je neuvěřitelný. Možná bych se pokusila obrátit na můj článek z června (KLIK). Podle mě by každý měl nosit to, co je mu pohodlné, a ne to, co je zrovna módě.

Teď si řeknete, že se to možná lehce řekne. Podle mého názoru je problém, právě v předpojatosti lidí na tohle téma. Každý by si měl uvědomit, jakou má postavu a pochopit, co mu vlastně sluší, ale hlavně pravidlo číslo jedna je: "Cítit se pohodlně!".

Každopádně krapet originality se cenní. Nebojte se experimentovat a trošku vybočit z řady. Bude to těžké a možná to každý nepochopí, ale chcete umřít s vědomím, že jste celý život byli jako vyrobení přes kopírák?

S pozdravem
Debbie C.