Nabídněte si aneb je to holka šikovná.

19. června 2014 v 18:27 | Debbie C. |  Historky aneb vypráví Debbie C.
Ahojky, dneska bych Vám moc ráda vyprávěla jednu velmi vypečenou storku. Opět v hlavní roli uvidíme smůlu, mojí nešikovnost a fakt, že život není peříčko, ale proč to brát tak pesimisticky, život je třeba brát s humorem. Ne nadarmo se říká, že jednou si dole a jednou nahoře. Život musíš brát s úsměvem, protože jinak to nejde a není na světě nic vtipnějšího a zábavnějšího, něž Vaše vlastní osoba, a je moc velké umění, umět se taky zasmát sami sobě. Takže jdeme na tu komedii.

Jednoho krásného dne, v jednom obyčejném obchodnim domě, jehož jméno začíná na K., byla hlášená obrovká kontrola jednoho vysoce postaveného pána. V tomto příběhu mu budeme říkat pan H. Pan H. byl znám svou rakouskou precizností. V celém tom obrovském obchodě se celý týden šurovalo jako o duši, aby byl pan H. spokojen. A teď nastal TEN den.

Měla jsem zrovna směnu od 10-16, takže bylo víceméně jasné, že se s panem H. setkáme. Byla jsem na něj hodně zvědavá. O půl jedenácté bylo rozhodnuto, že ze mě bude aktivní ochutnávka. V praxi to znamená, že budu chodit mezi zákazníky s ochutnávkou a nabízet jí. Říkala jsem si, že to určitě zvládnu.... S vyplazeným jazykem

Konečně nastala hodina H. Doslova hodina H a pan H. v doprovodu ještě jedné vysoce postavené ženy (možná, že to bylo těmi podpatky) procházeli obchodní dům. Samozřejmě jsme se všichni s chutí pustili do práce. Smějící se Nabízela jsem tak usilovně, jak jsem jenom mohla. Nemluvě o mém možná trošku křečovitém úsměvu (ono to obsluhování s oteklou hubou taky není nic moc Smějící se). Když najednou stál pan H., ve svém dokonale padnoucím saku, před našim pultem....

V podstatě neměl, až na pár výjimek, žádné velké námitky. Když se náhle po mě ohlédl....

V okamžiku, kdy se naše oči setkali, se mi nepředstavitelně začaly klepat ruce, a co se nestalo. Celá slavná ochutnávka letěla na zem. Pan H. nejspíše pochopil, že to bylo jeho vinou a tak se jenom nepatřičně usmál a s naprosotou grácii tuhle TRAPNOU! situaci přešel. Byla jsem rudá jako rajče, sebrala jsem ochutnávku a tak rychle, jak to bylo jenom možné, jsem zmizela do skladu.

Pan H. nakonec prošel celý obchod a dopadli jsme výborně. Šefka mě později ujišťovala, že ho to celkem pobavilo, a že to neřešil. Jsme přece jenom lidé. Mezi námi, doufám, že už se s ním nikdy nesetkám. NIKDY! Smějící se

Tak snad jste měli lepší den než já.

S pozdravem
Debbie C.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama