Článek absolutně o ničem a zároveň o všem.

28. května 2014 v 11:47 | Debbie C. |  Teď mám slovo já!
Ahojky, dneska to bude možná trošku emo-deníček. Smějící se (nic proti emo přiznivcům, jste fakt cool! Víte jak to myslím) Prostě mi příjde, že můj život je najednou nějaký prázdný. Čtyři roky člověk chodí do školy a potichu (v mém případě velmi nahlas) se na školu vzteká a přeje si konečně zmaturovat a vypadnout z toho na hlavu vymaštěného institutu.

Čtyři roky jsem každý den přišla ze školy a šprtala na další den (ne, nejsem žádná šprtka, moje škola to prostě vyžadovala Smějící se) a když jsem měla trošku volna, tak jsem psala protokol z měření. Teď když jsem zmaturovala, tak mám najednou tolik volného času, a vlastně nevím, co mám dělat, takže mi ta škola neuvěřitelně chybí. Smějící se Možná Vám to přijde trapné a vtipné, ale je to tak.

Jsem typ člověka, který musí pořád něco dělat. Naneštěstí mi teď v práci předělali smlouvu a můžu pracovat jenom 88 hodin měsíčně, což mám v postatě za pár dnů práce. Ach jo. Navíc mi příjde, že jsem teďka myšlenkově neuvěřitelně dutá. Asi si najdu ještě jednu práci. Smějící se

Věřím tomu, že Vás moje emo-problémy asi nezajímají, ale piši to tu jako podporu všem, kteří jsou na tom podobně jako já. Nejste v tom sami. Zkuste se věnovat věcem, na které jste předtím neměli čas. Usmívající se Co třeba nějaký sport, co říkate plaváni? Usmívající se Osobně se s chvílemi volna snažím poprat čtením knížek. Smějící se

Popravdě řečeno, ani nevím, co jsem vlastně tímhle článkem chtěla napsat. Smějící se

Pac a pusu
dutá Debbie C.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama