Březen 2014

Zázrak zvaný LEVANDULE!

16. března 2014 v 15:40 | Debbie C. |  Teď mám slovo já!
Ty jsi má
levandulová,
úplně celá celičká levandulová,
nadherně levandulová,
u-hm, levandulová.......

A tak dál... prostě levandule. Voňavý, fialový poklad. Každý z nás zná levanduly. Když myslím na levanduly, představím si dlouhá fialová pole ve francouzském Provence.

Levandule pro mě znamená léto, vím, že ne každímu levandule voní, ale pro mě levandule znamená léto. Avšak levandule není jenom krásná vůně a krásná ozdoba, ale vyznačuje se také mnoha léčebnými účinky.

Listy je možné sbírat od jara do zimy a je možné je využít jako koření. V létě pak můžeme ze sušených květů uvařit čaj. Voňavý a neuvěřitelně dobrý čaj. Levandule se uplatňuje také v kosmetice, ať už ve formě různých přípravků do koupelí, olejů, mýdel, kde díky své vůni působí antistresově, tak jako působí na různé ekzémy a vyrážky.

Levandule je výbornou noční společnicí. Je jí možné najít v různých polštářcích. Výborně působí na nespavost a stres, což se právě mému ročníku, právě teď před maturitou, skvěle hodí.

Levandule je také lék na deprese a rýmu. Není nic lepšího než napařovaní dýchacích cest levandulí.

Levandule je prostě kouzelná a neuvěřitelně krásná rostlina. A co Vy, máte rádi levanduly?

S pozdravem
levandulový čaj pijicí Debbie C.


Super jednoduchý šátek

14. března 2014 v 12:28 | Debbie C. |  Debbie C. a její DIY
Ahojky, chci se omluvit za svou malou neaktivitu v tomto týdnu. Vynahrazuji to novou rubrikou a to je DIY.

V této rubrice můžete najít různé nápady a zlepšováky.

http://1.bp.blogspot.com/-RBONiTE8GVY/UETJAjpxuVI/AAAAAAAAB9A/K0_qlb6Ib9M/s640/tumblr_lik4ezpohT1qhh4k3o1_r2_400_large.jpg
Přidávám návod na super jednoduchý šátek. Venku je krásně a šátková sezóna začíná, takže s chutí do toho!

S podravem
Debbie C.

Pondělní kavičkování anebo dvojité indiánek latté

10. března 2014 v 18:16 | Debbie C. |  Historky aneb vypráví Debbie C.
Nazdar děcka, dneska Vám budu vyprávět super-kavárnový příběh z mého super-oblíbeného sportu, kavárenského poflakování. Jak už jsem psala, pondělní rána jsou pro mě hooodně hektická, a tak si ráda po náročném dnu odpočinu a dělám to, v čem jsem celkem dobrá. Mrkající

Celé to začalo takhle, měla jsem sraz s kámoškou Marťou v té naší kavárničce, kde dělají to úplně nejlepší latté, jak jsem kdy pila. Má strašně moc pěny a můžou vám udělat vanilkové nebo skořicové, prostě mňamka....

Jako obvykle jsem měla zpoždění, Marťa naštěstí toleruje diplomatickou čtvrthodinku, takže pohoda. Tak běžím, běžím za ní a co se nestane.... Zlomím si podpatek! Super, tak budu vypadat jako úplný debil, ale dám si nohy pod stůl a Marťa něco vymyslí. Usmívající se

A jak tak běžím, tak se z poza rohu vyřítí chlap a celou mě srazil na zem. Idiot! Vyměnili jsme si teda asi jeden milión třista tisíc pětset šetačtyřec omluv a už jsem zase běžela za kámojdou....

Přišla jsem celá uřícená, vyzpovídala jsem se Martince a objednala jsem si to svoje snové latté. Začala mě z ničeho nic pnout kůže na rukou, tak jsem vytáhla krém a nakrémovala jsem si je, pak jsem s velkými gesty vyprávěla o dnešních vystoupení v češtině a krém mi z těch masných rukou vyjel a skončil v mém snovém lattéčku....PARÁÁÁDA!Křičící

Vím, že je to k politování, ale vážení, Vy nevíte co přišlo potom......

U vedlejšího stolu seděly tři babičky, takový ten typický slet čarodějnic, a každá siobjednala takového maxi indiánka.Číšnice jim ho nesla na tácku a co se nestalo...

Zakopla o nohu stolu a překlopila ten tác s indiánky na mě a Marťu, takže moje nové bílé tričko je tak zralé akorát na vyhození Smějící se. Asi změním kavárnu!

A co Vám, stalo se někdy něco podobného? Napiště mi buď do komentářů nebo na facebook.

S pozdravem
špinavá Debbie C.

Zpátky do minulosti, otevřete oči!

9. března 2014 v 14:45 | Debbie C. |  Teď mám slovo já!
Dneska jsem byla v obchůdku s oblečení a musela jsem odejít, protože ty rádoby velké holky, které se snaží vypadat tak na osmnáct, mi prostě přidou směšné.

Možná že to bude znít trapně, a že si možná o mě řeknete, že jsem hloupá, ale příjde mi, že dnešní děti dospívají až moc brzo. Když mě bylo 13 dostávala jsem od rodiču 200 korun kapesné a byla jsem za to moc ráda. Měla jsem nejlepší kamarádku Míšu a absolutně nás nenapadlo myslet na kluky, malovat se, oblíkat se, já nevím, jak to správně vyjádřit, řekněme, do mini věcí. Ne, mi jsme chodili do knihovny, koukali na filmy a chodili jsme si hrát ven na hřiště.

Nebyl letní den, kdy jsme nebyli venku na hřišti a hráli různé hry jako naschovku a tak dál. V zimě pro nás neexistovalo, že bychom chodili celý den po Futuru. Karolína v té době ještě dlooouho nebyla. Neseděli jsme celý den po škole ve Futuru u jednoho bezedného kelímku a už vůbec jsme neměli potřebu sedět celý den u počítače.

A něco Vám povím, užvůbec neexistovalo, že by některá z holek, které jsem znala, přišli o panenství ve 13 nebo ve 14. Nebyli jsme každý pátek na stodolní a neopijeli jsme se.Měli jsme normální, krásné dětství. Nebylo zkažené.

Prostě jsme byli normální děti. A víte co? Ničeho nelituju, a nemyslím si, že bych snd o něco přišla. Jestli máte mladší sourozence, budiž toto pro Vás Výstraha a připomenutí dobrých, starých časů. Vyžente sourozence od počítačů a běžte se projít, když je venku dneska tak krásně.

Napiště mi, co si myslíte o našem dětsví a o dnešní době. Usmívající se

S pozdravem
Debbie C.

Ach to sprosté slovo: "DIETA"

9. března 2014 v 8:33 | Debbie C. |  Teď mám slovo já!
Dobré ranko, zlatíčka, tento článek se bude více či méně týkat žen, ale myslím, že když si ho přečte i pánské pohlaví, určitě pochopí, proč tak ženy trpí hladovkama.Věřím, že po přečtení už se Vám dieta chtít držet nebude. Usmívající se

Známe to káždá, ten úzkostný pocit, když máte stoupnout u obvodního lékaře na váhu nebo takové ty "šedé dny" když koukáme na sebe do zdrcadla a říkme si: "Zítra začnu držet dietu!", avšak většína těchto provnesených vět končí ve stádiu přání. Já Vám povím malé tajemství.....

Vykašlete se na nějaké to kilo navíc, ono to toiž není o tom jestli vážím 45 kg nebo 80 kg, jde o to, jak umím svou váhu nosit a, zlatíčna, všechno je to jenom v hlavě. Jestli máš třeba větší bříško, určitě máš krásné nohy, tak vem sukni a ukazuj je světu. Máš problém s lýtky, ale moc pěkná plná prsa, proč si nezvít nějaký pěkný výstřih.

Ženy, je to jenom v hlavě. Když se Vám někdo vysmívá kvůli váhy, nějvíce ho potopíte tím, že mu s klidným úsměvem na tváři řeknte svoje.

A úplně největší blbost je hubnutí kvůli chlapa. Co je to za chlapa, když Vás nutí hubnout a nemá Vás rád takovou, jaká jste. Správnému chlapovi bude jedno,kolik vážite. Bude Vás pokládat za princeznu, bohyni, tak jako tak.

Ke konci tohoto motivačního článku, bych ráda dodala, že kosti jsou dobré akorát pro psi, a chlap není pes. A kdo by se chtěl v noci choulit ke kostře, tak už se rovnou může choulit k topení, hřeje to stejně. Mrkající

S pozdravem
snídající Debbie C.

Akce mlíko aneb hoří nám letadlo!

8. března 2014 v 9:27 | Debbie C. |  Historky aneb vypráví Debbie C.
Dneska Vám budu vyprávět letní nákupní storku. To zase jednou bylo v jednom nejmenovaném německém obchodě, jehož jméno začíná na K. mléko v akci. Smějící se Tak jsem si řekla, že bych mohla něco upéct, mléko za 13 korun by byl hřích ho tam nechat a nevyužít tehle úžasné akce. Bohužel jsem si to asi neřekla sama a řekla si to asi celá starší polovina Ostravy....

Přišel čtvrtek a nadešel den mléčné akce. Jelikož jsem od malička ranní ptáče, vstala jsem teda kolem šesti, protože ten nejmenovaný německý obchod jehož jméno začíná na K. otevírá v sedm. Autobus byl celkem přeplněný, ale se talo čekat Smějící se.

Vozíčky už byly už všechny pryč, tak jsem absolutně neměla páru do čeho dám celý nákup. Východ u dveří byl celý přeplnění a jelikož se začala blížít sedmá hodina davem začala být cítit bojovná atmosféra.

7:02 a nejmenovaný německý obchod jehož jméno začinájící na K. stále nebyl otevřen. To už to pání, která byla přímo velkých skleněných dveří začala do těch dveří najíždět nákupním vozíkem až se dveře cele třásly. Konečně se dveře otevřely a, milý zlatí, to si nepřejte vědět co se stalo......

Děda vedle mě hodil berle, o které se opíral na ramena a začal utíkat, tak jako asi všichni do té doby nemohoucí důchodci. to by ještě nebyla taková katastrofa, kdyby oni v těch dveří neporazili maminu s malým dětské a děcko nemělo rozbitou hlavu....

Konečně jsem se dobrala na dosah k mlékům, ale teď jsem musela projít přes ozbrojenou frontu. Ukořislila jsem dva tetrapaky mlíka a jedna stará rašple mě dokonce mlátíla berlí do holen, ať to mlíko pustí, ale měla smůlu, dala jsem jí loket do žeber a utíkala se svým lupem dál Smějící se.... Když najednou....

Ozvalo se z rozhlasu... "Žádáme naše zákazníky a zaměstnance, aby se evakuovali pomocí uníkových východů, děkujeme".... Nastal šílený chaos, někteří odchátzeli únikovými východy a jiní se dál bili o mléko... Chápete to, měli jsme se evakuovat a oni se tam dám mlátili kvůli mlíku... Šla jsem tedy taky ven a byla jsem ráda, že jsem od tama vypadla, mléko, nemlíko, tohle bylo silné kafe i pro mě, Debbie C.

A co Vy, máte taky podobnou zkušenost?

S pozdravem
Debbie C.

5 random faktů o Debbie C.

8. března 2014 v 8:08 | Debbie C. |  Teď mám slovo já!
Ahojky, rozhodla jsem se sem napsat něco málo o sobě. Celé to bude probíhat systemém otázek, které se budu snaži projet a ještě si zachovat alespoň trošku důstojnosti. držte mi palce, ať to zvládnu. Mrkající

1. Největší závislost?
Mojí absolutně největší závislosti jsou svíčky. Obří voňavé ne čajovky.... je to úplně jedno, miluju je. Když jdu do Ikei, tak nikdy neodcházím s prázdnou, vždycky musím alespoň jednu koupit! Je to prostě úchylka a závislost nad závislost, třeba mě suďte, ale je to podle mě lepší než brát drogy. Smějící se

2. Ostrava nebo Praha?
Ostrava bezkonkurenčně. Praha je fajn a nabízí nepřeberné množství možností, ale mám prostě slabost pro ty kratké zobaky :D Navíc, kdo by mohl žít bez toho nádherného pohledu na vysoké pece Vítkovic, které se tyčí nad Ostravou v krásném smogovém opojení. Takže smůla Praho! Líbající

3. Brýle nebo čočky?
Jak kdy, mám takové období, kdy to jsou čočky, teď to jsou třeba zase brýle. Jsem strašně naladová, takže te´d řeknu brýle, ale za týden to můžou být zase čočky. JO, je to semnou těžké!

4. Nejhorší předmět ve škole ever?
Biologie mi zaručeně umí zkazit náladu! Jinak NO COMENT! Ono to totiž nemá smysl dále rozvíjet.

5. Nejvetší trapas?
Nespočet Smějící se Vznikají z toho kultovní storky.

Tak to bylo 5 random
faktů o mě. Snad jsem Vás neodradila. Pokud na mě máte nějakou otázku, napište jí do komentů nebo na facebook.

S pozdravem
Debbie C.

Debbie C. a její zhoubná chuť na palačinky

8. března 2014 v 6:59 | Debbie C. |  Debbie C. a její DIY
Dobré ranko, už jsem to nemohla vydržet. Musím se s Vámi podělit o moje, jak já říkám, "Zámilkové palačinky". Doufám, že jste se vyspali přinejmenším tak dobře jako já.Usmívající se

Suroviny: 200g hladké mouky
2 vejce
80 g cukru krupice
200 ml mléka
+taková ta silikonová formička ve tvaru srdíčka, ale nemusí být, stačí mačkátko na cukroví ve tvaru srdíčka.

Postup: Smícháme v misce vajíčka, mléko a cukr. Poté pomaličku, po troškách přisypaváme mouku. Směs pěkně promícháme (můžeme použít elektrický míchač, ale pokud chcete někoho touhle snídání překvapit, tak musíte máknou ručněSmějící se). Rozehřejeme pánev a když je dostatečné horká, pečeme palačinky pomocí srdíčkové formičky. Postup pokračuje tak dlouho, dokud máme palačinky z čeho dělat.

Přeji Vám krásný den a doufám, že vám vaše snídaně chutnala stejně tak jako mě ta moje. Co jste měli k snídáni mi můžete napsat buď do komentářu anebo na facebook.

S podzdravem
Debbie C.


Honza šel do světa a Debbie C. mu upekla buchty.

7. března 2014 v 23:34 | Debbie C. |  Debbie C. a její DIY
Dneska jsem se rozhodla zveřejnit můj tajný recept na Honzovi buchty. Je to absolutně jednoduché a podle tohodle receptu je zvladne upéct každý, ale bez dalších slov, jak vlastně na to? :)

Suroviny: 200 g polohrubé mouky
200 g hladké mouky
celé sušené droždí
špetka soli
1 celé vejce
1 žloutek
80 g cukru krupice
1/4 hrnečku mléka (klasický hrníček 250 ml)
120 g tuku (mělo by být máslo, ale když použijete Heru a nikomu to neřeknete, není to hřích Mrkající)

Postup: Cukr smícháme s mlékem, rozpuštěným tukem (mějme, ale na paměti, že tuk sice mužeme rozpustit, ale pak jej musíme nechat zchladnout, protože horké máslo by nám zabilo kvasinky) a vejci. Poté přisypeme mouku, sůl a nakonec droždí. Vypracujeme těsto, které poté přikryjeme utěrkou a necháme na teplém místě kynout asi 2 hodiny.

Po vykynutí si vymažeme pekáč máslem a vysypeme hrubou moukou. Těsto si vyválíme na asi 1 cm vysoký plát a pomocí skleničky vytlačujeme kolečka. Doprostřed kolečka poté dáme náplň, jakou chceme a zabalíme do balíčku. Balíček musí být pěčlivě zabalený, aby nám náplň nevytekla. Poté balíček spojem dolů vložíme do pekáčku. Takto pokračujeme, dokud nemáme pekáček plný. Pěčeme při 200°C asi 20 minut, aby byly buchty krásně zlaté až hnědé.

Tak to byl recept na mé buchty a Vy mi napište do komentářů nebo na facebook, kdo je zkoušel a jak Vám chutnaly. Mrkající

S pozdravem
plná k prasknutí Debbie C.


Pondělní rána aneb mentální klystýr v MHD

7. března 2014 v 22:37 | Debbie C. |  Historky aneb vypráví Debbie C.
Zlatíčka, dneska Vám budu vyprávět o úžasném ránní cetování do školy.
Asi to zná každý z Vás. Je pondělí ráno a vy jedete do školy nebo do práce. Chcete si užít posledné chvilky klidu před velkým duševním tlakem, jaký minimálně mě každé pondělní ráno přináší. Začněme, ale od začátku. Je pondělí ráno a mě budí můj úžasný, dokonalý budík, kterému v ten okamžik vyhlašuji válku. "Milý budíku, jak chceš!" Samozřejmě si nezapomenu o postel ukopnout palec na noze. Za následný slovník by se nemusel stydět ani dlaždíč. Zbytek rána, až na menší obtíže s oblékaním trika, které si samozřejmě, jak jinak, obleču naopak (opravdu jesem mentálně postižená) proběhlo celkem klidně a pohodově. Smějící se

Koukám na hodinky.... PARÁDA! Není nad to přijít v pondělí ráno pozdě. Smějící se Takže běžím na autobus a při mém spěchu si neopomenu zapomenout klíče doma, ale prostě jsem zbouhla a šla.

Pan řidič, který právě dojel na zastávku a viděl mě dobíhat si nedovolil nevyužít situace, takže když jsem doběhla, krásně mi zavřel dvěře před nosem a mohl jsem si směle čekat na další. (Mílý řidiči, shoř v pekle! Smějící se)

Konečně jede další... mimo to, že stojíme snad na každých světlech, které se na mariánskohorské vyskytují, tak na Svinově se všichni také nezapomenou nacpat před dvěře autobusu, takže člověk aby se málem bál, že nevystoupí..... Na tom by ještě nebylo nic moc špatného, kdyby......

Použiju jenom tři slova. TRAMVAJ ČÍSLO 17! Nastoupíte do sedmnáctky a za Vás si stoupne blbeček, který si ten batoh prostě nesundá! Osobně děkuji svým rodičům, že mě naučili tři věci. Říkat prosím, říkat děkuji a sundávat si batoh v tramvaji. Celou cestu do mě ten idiot tím batohem bouchal. Vedle mě se samozřejmě na sebe musel soukat kluk s holkou, jako dva nadržení králíci a strkat si jazyky až do jícnu! Vy dva pitomci, hodinový hotel je přes ulicí!

Když pak chcete konečně vystoupit musí si před dvěře tramvaje dát takový namachrovaný frajírek OBŘÍ sportovní tašku a proště Vám neuhne ani na slušné požádání. Frajírek si evidentně myslel, že jeho naušnice v uchu a účes alá Macklemore na mě asi udělá dojem, a že se z něho asi poseru (pardon, pokadím). Tak jsem mu na tu tašku šlápla!

Na cílovou se s obrovským duševním vypětím dojela, ale važení, takový mentální klystýr nikomu z Vás nepřejí.

A co Vám, stalo se něco podobného? Napište mi to do komentářů nebo na facebook. :)

S pozdravem
duševně vyčerpaná Debbie C.