Jak vytvořit perfektní kruh.

9. ledna 2018 v 5:43 | maminaklaris |  Háčkování
Zdravím všechny háčkařky a doufám, že mi moc nemáte za zlé, že jsem se už delší dobu neozvala.

Když si vzpomenu na své strastiplné háčkovací začátky, tak byl pro mě velký úspěch, když jsem konečně pochopila přidávání a ubíraní oček. Po nějaké době háčkování mi v takzvané syslírně zbylo pár zbytků vln a já jsem se rozhodla, že je zužitkuji a vyrobím si ozdobný polštářek. Klasicky, prostě magický kroužek a pak přidávat v jednotlivých řadách, jak je zvykem. V tom by nebyl žádný problém, kdybych si své výsledné dílo nepředstavovala kulaté a nikoliv hranaté, jak se už zhruba v osmé řadě ukázalo.
 

Peklo jménem nočník.

3. ledna 2018 v 6:34 | maminaklaris |  Babytime aneb slasti a strasti mateřství
Ahojky, ačkoliv nejsem typ člověka, který by měl pořád hromadu řečí, výtek a neustále si na něco stěžoval, tak přesto existuje věc, kterou potřebuji tak trochu ventilovat. Věc, která, jak si myslím, netrápí jenom mě, ale v určité části mateřství si tím projde nejedna maminka. Čůraní na nočník!

PVRV2017 aneb první velké rodinné Vánoce 2017

1. ledna 2018 v 7:51 | maminaklaris |  Teď mám slovo já!
Ahojky, tento článek možná píšu s tak trochu křížkem po funuse, ale přesto se chci s vámi podělit o to, jak vypadaly naše Vánoce 2017. Je asi pravda, že jsem k tomu mohla sednout dříve, ale myslím si, že ten, kdo má děti nebo malé sourozence pochopí, že času někdy není opravdu času nazbyt. Teď však bez dalších výmluv pojďme kouknout, jak jsme to celé prožili.
 


Český návod na háčkovaného draka.

30. prosince 2017 v 7:58 | maminaklaris |  Háčkování
Krásný den, po malé vánoční dovolené jsem zpátky a přináším Vám český návod na háčkovaného draka. Pokud byste hledali originální znění návodu, tak jej najdete na stránkách Lucy Kate Crochet a to přesněji přímo TADY.

Samozřejmě budu moc ráda, když mi pošlete fotky svých výtvorů na maila moje.dilna@post.cz, anebo pokud máte chuť, tak kouknete na můj tvořící instagram a případně můžeme prohodit nějaké to f4f. .

Nezbývá mi nic jiného, než Vám popřát krásné tvoření. Háčku zdar.

Český návod na jednorožce (překlad).

23. prosince 2017 v 6:01 | maminaklaris |  Háčkování
Ahojky, dneska jsem pro Vás připravila překlad jednorožce z webu 1dogwoof.com . Překlad je z angličtiny do čestiny. Pokud byste chtěli kouknout na originál návodu, tak jej naleznete ZDE.

Český návod na háčkovaného vlka AT

22. prosince 2017 v 6:25 | maminaklaris |  Háčkování
Ahojky, dneska se chci s Vámi podělit o přeložený návod na háčkovaného vlka ze stránky Amigurumi Today. Já myslím, že tuhle stránku nemusím háčkařkám moc představovat. Najdete tam různé návody v angličtině, ale ne každý anglicky umí a rozumí anglickým háčkovacím značkám, proto jsem se rozhodla, že právě tento návod (v originále naleznete ZDE) přeložím do češtiny, aby si jej mohli uháčkovat i ti, kterým angličtina moc nejde.

Háčkovaní a já (plus návod na háčkovaného soba).

21. prosince 2017 v 13:21 | maminaklaris |  Háčkování
Ahojky, kdo mě sleduje už delší dobu, tak určitě zaznamenal, že háčkovaní je můj obroský koníček. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla založit novou tvořící rubriku, kterou chci věnovat právě mému milovanému háčkování.

Háčkovaný sob podle mě.

20. prosince 2017 v 8:50 | maminaklaris |  Háčkování
Ahojky, dlouho jsem přemýšlela nad tím, jestli mám tuhle rubriku vůbec založit. Pak jsem si řekla, že když už je háčkování můj velký koníček, tak bylo škoda se o něm minimálně nezmínit.


Dnes bych se s vámi chtěla podělit o návod na háčkovaného soba, takže jestli máte chuť a alespoň kousíček času, tak vezměte háček do ruky a jdeme a to.

Vánoční na slovíčko.

19. prosince 2017 v 18:04 | maminaklaris |  Na slovíčko s Debbie C.
Ahojky, už je to nějaký ten pátek, co jsem se Vám naposledy ozvala. Mezitím se stalo docela dost věcí a mě nenapadl jiný způsob, jak se o naše zážitky s Vámi podělit, než ,,Na slovíčko s maminou". Takže si vařte hrnek něčeho dobrého, pohodlně se usaďte a začínáme.

Moje vánoční pětka.

8. prosince 2017 v 13:38 | maminaklaris |  Teď mám slovo já!
Ahojky, Vánoce a zimu samotnou miluju od dětství. Každý rok jsem se nemohla dočkat, až napadne první sníh a já, počínaje prvním prosince, začnu vydloubávat čokolády z adventního kalendáře. Čím jsem starší, tím se na tohle krásné období těším víc a víc.

Dnes jsem se s Vámi rozhodla podělit o pár bodíků, které symbolizují mojí zimu a Vánoce, takže se pohodlně usaďte a jdeme na to.

O Mikuláši.

7. prosince 2017 v 14:13 | maminaklaris |  Babytime aneb slasti a strasti mateřství
Ahojky, rok se s rokem sešel a už byl zase za dveřmi Mikuláš. Jak to vypadalo u nás vloni a letos? Kdo měl z čerta největší strach? A přinesl Mikulášek jenom uhlí nebo i nějakou sladkou odměnu? Jestli Vás zajímá, jak u nás Mikulášská letos probíhala, tak určitě neváhejte a čtěte.

Adventní kalendář na dobrou noc.

28. listopadu 2017 v 16:34 | maminaklaris |  Babytime aneb slasti a strasti mateřství
Ahojky, pomalu a jistě vstupujeme do adventního období. Za pár hodin končí měsíc listopad a přichází, alespoň tedy pro mě, jeden z nejkrásnějších a nejočekávanějších měsíců v roce a to tedy prosinec.

Asi jako každé dítě mám s příchodem prvního prosince neodmyslitelně spojený takzvaný adventní kalendář. Existuje nepřeberné množství advenťáků, ať už ten asi neznámější čokoládový, nebo třeba chlapský. Vlastně je úplně jedno, jestli si kalendář koupíte nebo rozhodnete vyrobit. Každému podle jeho gusto.

Každopádně já jsem letos narazila na jeden opravdu hezký a chci se o něj s Vámi dnes podělit.

Blog a youtube. To je, oč tady běží.

19. listopadu 2017 v 7:53 | maminaklaris |  TT
Zdravíčko, Je tady nový týden a s novým týdnem je tady taky nové TTéčko. Tento týden se týká dvou věcí, které asi všichn do jednoho moc dobře známe. Youtube a blog.

Blog

Vždycky jsem byla typ člověka, kterému psaní pomáhalo se dodreagovat. De facto blog a blogování samotné mě provází životem snad od třetí třídy základní školy. Za tu dlouhou dobu jsem vystřídala několik blogů, ale abych k Vám byla upřímná, tak jsem u toho nikdy dlouho nevydržela. Velký zlom se stal na střední škole, kdy jsem se k blogu nedostala vůbec. Věřte že chemická průmyslovka dá v celku zabrat a to ani nemluvím o každotýdenním můčení v podobě dvou dvaceti-třiceti stránkových protokolech z laboratoří. Zkrátka a dobře jsem na ještě jiné psaní neměla chuť.

Velký zlom pro mě nastal v roce 2014. Přesněji to bylo v březnu 2014, kdy jsem pomaličku a polehoučku začala vypracovávat maturitní otázky. Řekněme si to upřímně, že když jeden vidí takové množství učení, tak ho vyvede z míry. prostě jsem se dostala do stresu, že to nedám. Tehdy mě napadlo se z toho vypsat. založila jsem si tedy tady tento blog a od té doby mě, více či méně, provází živote.

Psaní pro mě znamená, jak už jsem psala, dobrý způsob odreagování. Pomáhá mi to zbavit se přebytečného stresu a je to pro mě do určité míry taky způsob seberealizace.

Youtube

Abych k Vám byla maximálně upřímná, tak youtube nikdy nebyl nic pro mě. Já si youtube pamatuju ještě z doby, kdy se použival pouze na ,,poslouchání písniček". Jo, je to už nějaký ten pátek. Smějící se

Nebudete mi věřit, ale dlouho jsem nevěděla, že existují nějaké vlogerky a youtuberky. První z řad takových pro mě byla teri Blitzen. Ne, aktivně jsem jí nesledovala, ale díky ní jsem přišla na fakt, že někdo něco takového dělá.

Já osobně na tohle koule nemám a celkem obdivuji lidi, kteří do toho jdou a rozhodnou se točit videa. Proč ne.


Abych to nějak kulantně uzavřela a tak já jsem prostě zarytá blogerka. Ačkoliv mám teď méně času, tak se nechci blogování vzdát úplně. Já vím, že článků v poslední době moc není, ale věřte mi, že se vážně snažím. Upřímně můžu říct, že mi na mateřské tak trochu hrabe. nechci aby to byl úplně mateřský blog. Snad časem uvidíme, kam to spěje.

Vaše maminaklaris.

Život je boj.

2. listopadu 2017 v 17:18 | maminaklaris |  TT
Přeji všem krásný dušičkový večer. Je tady nový týden a s novým týdnem přichází taky nové tetéčko neboli téma týdne. Tentokrát to bude ,,boj".

Že je život boj, to víme asi všichni, ale u nás, maminek na mateřské dovolené, to platí snad v ještě větší míře. Tento týden je fakt na draka. Nebudu Vám lhát, že je to průser za průserem. Doslova... O tom však později.

Štěstí přeje připraveným aneb začínáme s vánočním úklidem.

31. října 2017 v 14:03 | maminaklaris |  Na slovíčko s Debbie C.
Ahojky, do Vánoc nám zbývá přesně 53 dní, takže jsem si řekla, že bych pomalu mohla začít s velkým úklidem celého bytu. Postupuji pomalu a systematicky. Zatím jsem stihla probrat pár skříní a botník. Popravdě jsem se stím letos opravdu nepářu a do světa putuje de facto všechno, co už nepotřebujeme nebo je u nás nadbytečné. Paradoxně jsem si mysela, že mám hodně bot, ale to byl jeden velký omyl. V manželově poličce jsem našla asi milión tenisek, které už neměl na noze asi tísíc let (ať už rozbité nebo nerozbité). Ve zkratce řeknu, že už doma nejsou a na jaře si bude manžel muset pořídit nějaké nové.

Ovšem to není ani zdaleka tak zajímavé jako úklid dětského pokojíčku. Nevěřili byste, co všechno se při lze při takové velké akci ZET najít. Jeden by neřekl, že máme doma tolik druhů kostek, puzzlí, omalovánek, knížek a plyšáků, takže jsem to všechno vysypala na zem a roztřídila do regálku. Do diáře jsem si později musela připsat poznámku, že příští rok vyslat všechny členy rodiny někam na výlet a až potom se do podobných akcí pouštět. Co vám budu povídat. Miky má prostě asi jiný pohled na věc, takže mi všechny věci začal přerovnávat podle jeho systému. Nakonec jsme to nějak dali dohromady, ale opravdu nebudu lhát, když řekne, že jsem si fakt mákla.

Další na řadu přišla kuchyň. Opravdu nevím, kde se v šuplíku s vařečkama vzaly kostky. No nic, příště si to budu muset více pohlídat. Jestli vám můžu dat tip, tak trouba se nejlépe čistí pomocí kypřícího prášku. Zkrátka a dobře ho nasypete na dno trouby, kterou na půl hoďky zapnete na plný výkon. Po půl hoďce to vypněte a nechte vychladnout. Pak už stačí jenom setřít mokrým hadrem. Bez námahy vám to pomůže odstranit snad každou připečeninu.

Ještě nemám hotovo úplně všechno. Stále se nemůžu dokopat v to, abych vlezla na okna, ale myslím, že to bude bohatě stačit až před první adventní nedělí a tím, že je pak jednim vrzem hned i nazdobím.

Nebudu vám lhát, s dětmi je ten úklid poněkud pracnější. Miky se snaží pomáhat, ale paradoxně mi pomáhá akorát tak do hrobu. No i tak je to malý šikulka. Do Vánoc zbývá ještě relativně dost času, ale jak se říká, štěstí přeje připraveným.

Krásný zbytek úterý.

O tom, jak jsem přestala ,,existovat"

28. října 2017 v 6:28 | maminaklaris |  Teď mám slovo já!
Ahojky, jak už určitě víte, tak jsem před nějakou dobou smalaza svůj facebookový profil, plus to ještě něvíte, že už mě nenajdete ani na instagramu. Vedlo mě k tomu hned několik důvodů. Dnešní doba je zlá a já už nekopu jenom sama za sebe, ale taky za svou rodinu. Uvědomila jsem si, že nechci, aby se můj život točil kolem různých sociálních síťí. Nechci, aby první věc, kterou jsem ráno udělala bylo to, že jsem sjela facebook, instagram a podobné stránky.

Trendem dnešní doby je sdílet. Sdílet fotku toho, co jíte, sdílet v kolik chodíte spát a taky jaké máte krásné nové povlečení. Znám dokonce takové extrémy, kteří sdílí i fakt, že jdou vykonat potřebu... Co na to říct, prostě nechci být taková.

Nechci si chatovat. Chci si sednout a povídat si. Problém dnešní doby je komunikace. Lidé si už neumějí povídat. Žijou si ve svém vlastním malém vesmíru, kde planety tvoří sociální sítě. Já tak žít nechci.

Pro názornost si představte tramvaj. Ne, nezbláznila jsem se. Když nastoupíte do tramvaje, tak uvdíte, že téměř každý si žije ve svém malém světě. Téměř všechny oči se upírají na obrazovku mobilních telefonu. Aby se kontakt s planetou Zemí přerušil ještě efektivněji bývá jejich malý virtuální vesmír doplněný ještě o dráty do uší. A tak se tady žije.

Druhá věc je takzvaný ,,Velký bratr". Hodně konspiračních teorií tvrdí, že je každý z nás sledován, ať už vládou, googlem... Prostě, podle mě neexistuje pitomější nápad, než práci takovým případným organizacím ulehčit a naservírovat jim o sobě co nejvíce informací.

Možná si o mě myslete, že jsem divná, ale už nějakou dobu žiju bez facebooku a je upřímně opravdu lépe. Nechci, aby si děti pamatovaly, že jsem na ně neměla čas. Je mi jasné, že jsem asi teď přestala ,,existovat", ale já ani nechci ,,existovat".

Zkuste se nad tímto tématem alespoň zamyslet...

Velké změny.

22. října 2017 v 18:24 | maminaklaris |  Teď mám slovo já!
Krásný nedělní večer, vůbec netuším, jestli můj blog ještě někdo čte. Hodně jsem přemýšlela nad tím, jestli ještě někdy začnu blogovat. Na jedné straně to byl vždycky jeden ze způsobů, který mi pomáhal se zbavit se stresu a do jisté míry to byl také způsob, jak se seberealizovat. Na druhé straně stojí fakt, že způsob, kterým jsem do téhle chvíle blog vedla byl přece jenom velký zásah do mého soukromého života. Už tady nejde jenom o mou maličkost, ale taky o mého manžela a děti, takže jsem se před časem rozhodla, že v blogování nechci pokračovat.

Avšak po čase mi psaní přece jenom chybělo, takže jsem se rozhodla blog obnovit. Velkou novinkou je fakt, že jsem si zrušila jak můj osobní, tak i blogový facebookový profil. Funkční zůstal pouze můj osobní instagram. Proč jsem se tak rozhodla? Chci se tak trošku vrátit ke kořenům blogování, kdy každý blog neměl další facebook, instagram či twitter. Jsem blogerka ze staré dobré školy.

Abych k Vám byla maximálně upřímná, tak ještě nevím, jak bude moje další tvorba vypadat, ale chtěla bych tomu dát volný průběh. Doufám, že svým rozhodnutím nikoho nepohorším a snad mě pochopíte.

Vaše maminaklaris.

Tamagotchi slaví návrat.

15. října 2017 v 19:15 | maminaklaris |  Recenze
Ahojky, před nějakou dobou jsem dostala možnost napsat recenzi na zboží z eshopu postovnezdarma.cz . Rozhodně to pro mě byla zajímavá příležist, která sebou přinášelo novou zkušenost, takže jsem se rozhodla vyzkoušet jedno z nabízeného zboží.

Tamagotchi, hračka mého dětství. Hračka všech dětí, které se narodily v devadesátých letech minulého století. A o co vlastně jde?

Tamagotchi první řady vyrobků, které nabízí možnost mít vlastního virtuálního mazlíčka. V dávné době dinosarů, když ještě nebyly inteligentní mobily se nejrůznějšími aplikacemi, bylo právě tamagotchi číslo jedna pro nás všechny, kteří jsme doma nemohli mít třeba pejska.

Jestli něco hodnotím kladně, tak fakt, že zboží je z eshopu dodáno v celku krátké době. V mém případě se jednalo o dva týdny. Své tamagotchi si můžete vybrat hned z několika barevných variant, přičemž já jsem si zvolila červeno modou variantu. Dalším plusem je velký výběr ze zvěřince virtuálních mazlíčků. Přes obyčejná zvířata až po malé mimozemšťany. Mezi námi, tohle tamagotchi nabízí tak velký výběr, že jsem měla až problém si nějakého mazlíčka vybrat. Co taky velmi oceňuji, tak je možnost připnot si své zvířatko třeba na klíče. To umožňuje mít ho všude sebou. Tamagotchi je super nápad na retro dárek.


Jako malé mínus je fakt, že tamagotchi by si podle mého názoru zasloužilo maličko více zabalit. Přišlo v plastovém sáčku, který byl ve větším papírovém sáčku. Další zápor jsou, alespoň v mém případě, slabé baterie, které jsem musela po dvou dnech provozu nechat vyměnit.



Klady

+ Výběr hned z několika barevných variant.

+ Krátká doba dodání.

+ Velký výběr z databáze mazlíčků.

+ Skvělý tip na retro dárek.


Zápory

- Nedostatečné balení výrobku.

- Slabé původní baterie.

Náš první měsíc ve čtyřech.

23. srpna 2017 v 19:19 | maminaklaris |  Na slovíčko s Debbie C.
Ahojky, je přímo neuvěřitelné, jak náš první společný měsíc s miminkem utekl. Den za dnem, týden za týdnem, zkrátka a dobře bude v neděli Stelince měsíc. Dnes se chci s Vámi podělit (alespoň ve zkrátce) o to, jaký byl.



Nebudu Vám lhát, že je to zívačka, a že zvládám dvě malé děti s prstem v nose. Je to dřína a plný úvazek. De facto jsem v pohotovosti 24/7. Často v za celou noc naspím tak tři hodiny a za to jsem ještě ráda. Kromě krmení Stelinky se teď znovu začal v noci budit i Miky, takže většinou nakrmím a uspím Steli a musím k Mikymu. nevím, má teď nějaké špatné období a s magickou hranicí 22 měsíců přišel i první strach. Strach ze tmy. Někdy je to tak trochu psychárna, a abych byla absolutně upřímná, tak už jsem si i párkrát pobrečela nad tím, že to fakt nedávám, a že jsem špatná matka... Odměnou za mojí vytrvalost a snahu je pak spokojený výraz na tvařích obou dětí.

Já osobně jsem už před porodem prohlásila, že šestinedělí bude moje období, kdy chci mít svůj klid a domácí pohodu bez vetřelců. Mělo to být něco jako testovací období, kdy jsme se všichni doma měli naučit společně koexistovat. Nakonec tos těmi vetřelci a klidem tak úplně nevyšlo, ale tohle by bylo na delší povídání, a ačkoliv se k Vám snažím být maximálně upřímná, tak zrovna tohle bych si raději nechala pro sebe. Obsah problému je možné vyjádřit dvěma slovy: "tchýne" a "malování".

A tím to neskončilo...

V našem prvním společném měsíci jsem se dokonce (poprvé a doufám, že naposled) se Stelinkou projela i záchrankou. Zkrátka a dobře, Stelinka se nám začala dosit, takže jsme volali rychlou. Nedovedete si představit, co to pro mě bylo, když jsem malé dávala umělé dýchání... No, nakonec všechno dobře dopadlo a po třech dnech, kdy jsme byly v nemocnici na pozorování nás se Steli pustily domů. Nikdy bych nepřála žádné matce zažít strach, který jsem měla.

Celý měsíc ale nebyl v temných barvách. Už v těhotenství jsem měla trošku strach z toho, aby Miky na miminko nežárlil. Moje obavy se nenaplnily. Mikuláš Stelu absolutně zbožňuje. Nejraději by jí umazlil a upusinkoval. Opravdu je to velký bráchá a můj velký pomocník. Ze začátku sice nechtěl moc pomáhat, ale teď už mi přinese plenku nebo počůranou odnese do koše. Prostě šikulka.

Hodně žen si stěžuje, že jim manžel nebo partner nepomáhá s domácností a ani s péčí o děti. Já se musím pochlubit, že tohle není můj případ. Můj milovaný manžel se neštítí snad vůbec ničeho. Je sice pravda, že existují věci, které v úklidu prostě nevidí, ale oceňuji už tu snahu, že to nenechá všechno na mě. Pozor! Žehlí! Jestli opravdu nesnáším nějakou domácí práci, tak je to právě žehlení, takže jsme se ještě před svatbou domluvili, že u nás doma bude žehlit manžel. Amen! Když kouknu na to, jak mi pomáhá s dětmi, tak je pravda, že se více stará o Mikyho, ale je to tím, že je větší. Stelinka je prostě ještě moc malá. Na druhé straně jí bezproblémově a bez řečí podrží na grgnutí, přebalí nebo převleče. Jo, a abych nezapomněla, tak je to hlavní podávač cumlíků.

Ve třech týdnech jsme Stelince nechali píchnot naušničky, takže už je to opravdová a nefalšovaná holčička. Naušničky vybíral taťka a opravdu se plácl přes kapsu (alespoň podle tchýně). Kdo sleduje můj instagram nebo facebook, tak tuhle skutečnost už samozřejmě ví. Usmívající se

Jediné co mě opravdu trošku mrzí, že nemáme ještě žádnou rodinnou fotku, kde bychom byli všichni. Přesto přidám alespoň jednu z pondělního dobrodružství a lovu kešek. Trošku poprchávalo, tak Steli spinkala v kočárku a nechtěli jsme jí budit a hlavně riskovat, že by mohla onemocnět.


Trošinečku mě mrzí, že u nemám tolik času na háčkování. Určitě o mě víte, že je to můj velký koníček, a určitě se ho nehodlám vzdát úplně. Každopádně kdybyste chtěli vidět některé z mých prací tak můžete kouknout TADY a třeba mi dát follow. Usmívající se

Náš první měsíc sletěl ani nevím jak. Každopádně je toho ještě tolik, co Vám chci říct, takže pokud Vás můj blog baví, určitě nepřestávejte číst. Všem Vám děkuji.

Vaše maminaklaris.

Kam dál