Háčkovaná chobotnička

30. září 2019 v 13:24 | Klára |  Háčkování
Ahojky, dnes ybch se s vámi chtěla podělit o jeden návod na chobotničku, kterou jsem se rozhodla uháčkovat letos dětem k Vánocům do školky.

Jinak co se týče háčkování, tak si Vás dovoluji pozvat na svůj instagram, takže určitě dejte follow, aby vám už neunikla žádná novinka.


 

Každodenní radosti.

25. září 2019 v 18:23 | Klára |  TT
Ahojky, už delší dobu jsem se neozvala, ale když jsem na obrazovce svého počítače zahledla, že tento týden všichni blogeři píšema na téma ,,každodenní radost", tak jsem se sama sebe musela zepata, co my vlastně dělá v mém životě radost.

Lidské myšlení je opravdu moc zajímavá věc, která se v průběhu života každého z nás vyvýjí. Priority se mění a já jsem v období svých červnových narozenin začala uvažovat nad tím, jak se za dobu, co jsem vdaná a mám děti změnily ty moje. V podstatě už pro mě opravdu není důlěžité, jesatli mi boty ladí s kabelkou, nebo že jsem si n estihla večer umýt hlavu. Takové to typicky holčičí hrocení některých věcí jako ,,došla i tužka na oči, zítra budu vypadat jako strašidlo", to už je zkrátka a dobře tak nějak za mnou. Je pravda,m že poprvé za svůj život jsem spokojená s tím, jakou mám váhu, jakou mám postavu a naučila jsem se mít se radá taková, jaká jsem.

Téma sebelásky se v poslední době dost řeší a já úplně nevím, jestli změnu mého myšlení a celkově priorit způsobilo to, že jsem nějakým způsobem mentálně dospěla nebo fakt, že jako pracující maminka dvou malých statnků na zbytečnosti prostě nemám čas.

Na absolutním prvním místě mého zájmu jsou děti. každodenní radosti jsou samozřejmě spojeny i s řadou starostí, ale přece jenom není nic hezčího, když vás vaše dítko přijde, obejme vás a řekne ,,maminko, mám tě rád". Jestrli mě opravdu něco dojímá, tak sledovat, jak rostou. Kdo mě sleduje dělší dobu, tak ví, že se s Mikouškem potýkáme s diagnozou vyvojové dysfazie řeči a ADHD. Děkuji Pánu Bohu za každé nové slovo, které se naučil. Za každé slovní spojení či větu. Děkuji za fakt, že je to ve své podstatě jenom ,,jednoduchá" diagnóza. Mohlo to být horší.

Stelinka to je náš malý raubíř. Miluji sledovat její lumpárny, ze kterých mi v první okamžik šedivý vlasy, ale na druhé straně musím uznat, že je ještě malinká a k dětsví některé věci patří.

Abych neopoměla mé manžela, se kterým se moc nevidíme, přičemž někdy je to půlhodina denně, tak miluji každou vteřinu strávenou s ním. Ačkoliv je to těžké, tak každá stojí za to.

Život plyne a my si musíme uvědomit, že je třeba si ho užívat a hledat každý důvod, proč se z něj radovat, najít si své každodenní radosti.

10 bodů hygge manifestu.

28. června 2019 v 17:32 | Klára |  Hygge
Zdravíčko, v minulém článku z této rubriky jsem psala o tom, co vlastě hygge znamená pro mě s tím, že pro každého z nás jednotlivě to může zanamenat něco jiného. Opět jsem se nechala inspirovat báječnou knihou Meika Wikinga, který celou filozofii hygge shrnul jednoduše do deseti bodů, které nám mají pomoct pochopit, co to vlastně hygge je. Takže se pohodlně usaďte a jdeme je projít.
 


Co pro mě znamená hygge.

26. června 2019 v 16:28 | Klára |  Hygge
Ahojky, pomalu to bude rok, co jsem poprvé slyšela slovo hygge. Tehdy jsem si ani ve snu nepředstavovala, co by to mohlo být, ale tohle malinkaté kouzelné slovíčko mě fakt dost zajímalo, takže jsem se rozhodla, že si najdu další informace. najednou jsem objevila svět, který je mému srdci opravdu blízký, svět hygge. Hygge jako klíč ke štěstí.

Když jsem prošla hromadu informací a mimo jiné si přečetla skvělou knihu Hygge od Meika Wikinga, tak jsem přišla na to, že hygge vlastně už dávno prožívám, ale nikdy jsem pro ten "pocit štěstí" neměla pojmenovaní. Neuměla jsem ho popsat, ale vím, jak ho prožít.

Osobně si myslím, že hygge nemájí jednotné pojmenování a nelze ho ani pospat, protože ho každý prožíváme tak trochu jinak a při jiné příležitosti. Každopádně abych se vrátila k tomu, co vlastně hygge je a jak ho prožít, založila jsem tady na blogu novou rubriku, kterou chci věnovat právě tomuto "umění vytvářet sounáležitost".


Náramkové hodiny...doslova.

20. června 2019 v 8:31 | Klára |  Recenze
Krásné ráno, naskytla se mi možnost vyzkoušet a otestovat moc hezké náramkové hodinky z eshopu postovnezdarma.cz.


Tyto doslova náramkové hodinky je možné objednat hned v osmi barvách. Ciferník je složen z číslic, hodinové, minutové a vteřinové ručičky. Pásek hodinek tvoří vícevrstvý pásek ze dvou koženkových pásků, přičemž jeden z nich je hladký a druhý zapletený. Každá barevná varianta hodinek je doplněna řetízkém ve zlaté barvě.

Já osobně jsem si vybrala bílé provedení. Pokud bych měla hodnotit čas dodání, tak je pravdou, že byl na můj vkus trochu delší, ale budiž, tři týdny lze vydržet. Pokud se rozhodnete si tento produkt objednat, tak pevně věřím, že jsou ideální doplněk na letní festivaly, plus jejich velká výhoda je, že se hodí snad ke každému kousku oblečení.

Ve své podstatě neshledávám žádná negativa. Hodinky splnily mé očekávaní.


ADHD a šikana rodičů.

14. února 2019 v 12:07 | Klára |  Můj život s ADHáDětem
Krásný dobrý den, včera jsem po dlouhé době projížděla facebook přičemž jsem tedy narazila na jednu docela zajimávou diskuzi, kde se probíralo, jak okolí a rodina reagují na na ADHáĎatka. Tato dizkuze mě donutila přemýšlet a inspirovala mě sepsání článku o tom, jak vlastně naše rodina bere a chápe Mikyho. Berte to, prosím, jako subjektivní názor, ale věřím, že každý z nás rodičů, kteří se s nějakým způsobem s ADHD potýkáme, máme své zkušenosti. Někdo možná dobré plné pochopení, ale taky možná ty špatné. Budu moc ráda, když mi případně dolů do komentářů napíšete, jak se reakcemi okolí potýkáte a vyrovnáváte Vy.

Český národní paradox.

12. února 2019 v 17:49 | Klára |  TT
Ahojky, je tady nový týden a s novým týdnem je už neodmyslitelně spjaté také takzvané téma týdne. Momentálně nese název: "životní paradoxy" a já jsem dlouhou chvíli přemýšlela nad tím, jak toto téma pojmout. Pak jsem dostala nápad. Exekuce, insolvence aneb nejnovější strašáci téměř každého občana České republiky.

Můj život s ADHáďětem.

11. února 2019 v 18:19 | Klára |  Můj život s ADHáDětem
Ahojky, dlouho jsem váhala, jestli chci tento článek vůbec napsat, a jestli chci tuhle tématiku vůbec rozebírat veřejně. Můj syn není úplně v pořádku. Byla mu diagnostikovaná vývojova dysfázie a ADHD. Dlouho jsem se s tím smiřovala, ale pak jsem si řekla, že v tom nejsme sami. Podobnou diagnózopu trpí v České republice čím dál tím více dětí. Každopádně jsem se rozhodla, že o tom budu psát, a budu doufat, že tyhle moje řádky třeba pomůžou některým rodičům smířit se s tím, že jejich dítě je "jiné". Naše děti jsou takové naše háďatka... ADHáĎatka.

Návod na ovečku Timmy.

28. srpna 2018 v 11:34 | Klára |  Háčkování
Zdravíčko, asi každá maminka zná tenokamžik, když se dítě zamiluje do nějaké pohádkové postavičky. přesně tohle se u nás stalo tento měsíc. Miky si oblíbil kreslenou ovečku Timmyho a já jsem tím pádem měla další úkol na seznamu restů. Uháčkovat Miykmu ovečku.

Koukala jsem na internet, ale žádná ovečka mě úplně nezaujala, proto jsem se rozhodla, že si jí vytvořím podle vlastního návodu. Ráda bych se o něj s Vámi podělala.


Ze dna zase na nohou.

25. srpna 2018 v 21:03 | Klára |  Teď mám slovo já!
Krásný dobrý sobotní večer všem, popravdě, dlouho jsem uvažovala, jestli si mám k tomuto blogu ještě někdy sednout, ale chuť psát byla silnější, než všechna zatím shromážděná proti, a tak tady teď sedím s píši tento článek.

Určitě se sami sebe ptáte, kde jsem celou dobu byla. Odpovím Vám. Právě teď jsou to přesně čtyři měsíce od mého návratu do pracovního tempa. Nebudu lhát, času není nazbyt, a popravdě je nutné myslet na fakt, že jsem v první řad lavně maminka dvou úžasných prcků.

Čas běží opravdu nezastavitelným tempem a Miky jde za pár dní poprvé do školky. Upřímně jsem z toho dost nervózní. Jeden si nemůže být nikdy jist, jak na to můj malý Stan zareaguje. No, uvídíme. Jinak jsme v průběhu několika posledních měsíců absolvovali řadu vyšetření, protože Mikouš ještě nemluví. Osobně v tom nevidím problém. Myslím si, že každé dítě je jiné a každé potřebuje svůj čas na ,,uzrání". Každopádně jsme byli na neurologii, Eeg , přičemž všechny vysledky dopadli naprosto v pořádku a nebyl prokázán žádný problém. Zaplať Pán Bůh.

Stelča minulý měsíc oslavila rok. je to moje malá šikulka. Neustále mě nepřestává překvapovat, jak rychle roste a co už všechno umí. Pomalu a jistě se začínám obávat, že by mě taky jednou nemusela pořebovat. Ani se Stelčou jsme se nevyhli občasné návštěvě pohotovosti. Minulý měsíc byl pro naší rodinu dost samolný a naše malá potvůrka si nedopatřením přivodila hned dva úrazy. Naštěstí je už všechno zase v pořádku a doufám, že to tak i zůstane. Snad máme vybráno na hooodně dlouhou dobu.

Co se týče mě, tak musím říct, že jsem se za poslední měsíce dost naučila. Naučila jsem se užívat si společných okamžiků, které trávím s rodinou. Naučila jsem se radovat z maličkostí a každého nádechu. Každé ráno vstávám s myšlenkou, že nikdy nebylo tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.

Za chvilku to bude rok, co jsem si sáhla na opravdové dno. Ještě nejsem úplně schopná Vám napsat, o co se vlastně jednalo, avšak musím říct, že jsem od té doby udělala obroský krok. Zvedla jsem se zpátky na nohy, posbírala zbytky svoji důstojnosti a tato velmi nemilá událost, která postihla mě a mojí rodinu, mě posunula o obrovský kus napřed. Představte si, že jednoho dne vstanete a nevíte, co s Vámi a Vaší rodinou bude dál. Nevíte, jestli budtete mít dát co dětem jíst... No z nejhoršího jsme venku. O tom však někdy jindy.

Říká se, že co tě nezabije, to tě posilí. Nejvíce bolí, když Vás zklame a zradí člne Vaší rodiny. Dnes už okruh mojí rodiny menší, než tomu bylo před časem. Každý den vstávám s úsměvem na rtech a myšlenkou, že mám obrovské štěstí, že jsou obě mé děti zdravé, a že mám tak skvělého, milujícího manžerrla, který stojí za mnou. V každém okamžiku dne se snažím najít maličkost, která mě žene dál. Každá maličkost se počítá a každá Vám dovede zlepšit náladu.

Ne nadarmo se říká, že dobrou náladu si stojí za to udržet už jenom z toho důvodu, že to nasere řadu lidí. Usmívejte se. Usmívejte se na celý svět, protože svět se pak bude smát na Vás.

Klára


Český návod na králíčka Ušáčka.

10. dubna 2018 v 13:05 | maminaklaris |  Háčkování
Krásný dobrý den, před nějakou dobou jsem někde na internetu viděla fotku těchto háčkovaných králíčků a musím přiznat, že si mě získaly. Proto jsem, tak trochu zapátrala na internetu po návodu, až jsem ho konečně našla, a pokud by Vás tito ušáci zaujali stejně jako mě, tak určitě neváhejte, chopte se háčků a pojďme na to.


Originál návodů, který jsme překládala, můžete najít TADY. Přeji hodně zdaru při háčkování.

Šmejdíme u mě v kočičí kabelce.

7. dubna 2018 v 17:08 | maminaklaris |  Teď mám slovo já!
Krásný dobrý den, po dlouhé době jsem si dneska pro Vás připravila malý update staršího článku, který nese název "šmejdíme u mě v kabelce". Popravdě od napsání první verze utekly už téměř tři rokya je docela vtipné sledovat, jak se postupem času obsah mé kabelky měnil. Každopádně teď nosím tuhle roztomilou kočičí kabelku, kterou, podle mého názoru, ocení nejedna milovnice koček.



Pokud Vám tato krásná kabelka padla do oka, tak určitě koukněte na eshop postovnezdarma.cz. Já jsem měla možnost jednu ze dvou barevných provedení kabelky (šedá a bílá) dostat a musím říct, že jsem z ní opravdu nadšená. Jestli se mi na ní něco líbí, tak to, že není kožená ani koženková, nýbrž látková, a proto se nabízí ideální možnost špinavou kabelku prostě hodit do pračky a vyprat. Kabelka je opatřená zipem a malou vnitřní kapsičkou na drobnosti, která je rovněž na zip. Další obrovské plus je pro mě fakt, že jí lze nést jak v ruce, tak hodit na rameno.



Abych byla upřímná, tak jsem dlouho přemýšlela, jestli můžu této tašce vůbec něco vytknout a zatím mě vlastně ani nic nenapadá. Doba dodání byla přesně 7 dní.


Pozn. Konečně mám kabelku, která se bez problému vleze do mé mega-úzké pracovní skříňky bez toho, abych jí, podobně jako její koženou kolegyni, odřela. Látka je holt látka. Teď však bez dalších řečí pojďme šmejdit a kouknout na obsah mé kabelky.

Upozornění: Do obsahu kabelky jsem nijak nezasahovala. Tak jak jsme dneska přišli ze zmrzlinky, tak jsem všechno z kabelky vytáhla a vyfotila.



Začnu z levého horního rohu. Můžete vidět svačinku. Stříbrný sáček je umělé mlíčko pro Stelču, plus samozřejmě nemůže chybět láhev. Obojí je značky Babylove. Naše miminko teď momentálně pije Babylove 2 s tím, že na trojku přejdeme od desátého měsíce věku. Jestli čtete můj blog delší dobu, tak si možná vzpomínáte, že jsem o láhvích značky Babylove psala článek s tím, že jsem je v DMku objevila, a že se mi zdají fajn, akorát si na ně ještě musím udělat názor. Tak názor jsem si už udělala a musím říct, že jsou suprovní, takže jestli máte chuť, určitě koukněte na předchozí článek, který jsem jim věnovala. Jinak můžete vidět banán a dvě kapsičky Hello. Popravdě to není moje nejoblíbenější značka dětských přesnídávkových kapsiček, o tom až jindy.

Hned vedle najdete nejlepšího kamaráda každé maminky a to jsou vlhčené ubrousky od babylove a dvě jednorázové plenky. Pokud byste měli chuť, tak si určitě přečtete článek o Mikyho boji s nočníkem.

Pod plenkama můžete vidět Mikyho a Stelčinu čepice, které jsem si hodila do kabelky, když jsme byli na procházce a zmrzlince. Dneska bylo opravdu teplo a tak nějak jsem nechtěla, abych měla z dětí škvarky, takže čepky šly do tašky. Ta proužkovaná je Mikyho a ta s ouškama od Stelinky. Jinak pokud by se Vám líbili, tak je ještě teď snad najdete ve své prodejně Pepco, ale myslím si, že to zkušeným maminkám nemusím vykládat.Smějící se

Vlevo od čepic můžete vidět konečně něco, co opravdu patří MĚ! Paradoxně je to MOJE kabelka, ale mám v ní minimum věcí. Průhledná lahvička nese název "lazeli of pink" a absolutně nevím, odkud pochází, protože mi jí donesl manžel. Voní to celkem dobře, tak jsem si ten smrádek nechala. Lahvička hned vedle je můj vánoční dárek s honosným názvem Tesori d´ Oriente. Parfém Muschio Bianco White Musk. Nevoní to zle. Připomíná mi to dětství a vůni mojí prababičky. Zkrátka a dobře něco jako toaletní mýdlo aneb čerstvě vymydlený důchodce. Přeháním… Voní to opravdu hezky a já jsem už v drogérce pokukovala po dalším druhu vůně této značky. Upřímně mám celkem zálusk na ten hnědozlatý s názvem, tuším, orient. Uvidíme.

Jinak prupiska, což je asi základní vybavení každé kabelky. Krabička se sloníkem je obal na tampóny., citrónový krém na ruce značky Balea (DMko, jak jinak) a balzám na rty téže značky, kámoš každé ženy Brufík, protože maminky si nemůžou vzít volno, dezinfekce na ruce, páč dnešní svět je všude nějaký AIDS a peněženka.

Tak to je všechno, co momentálně te´d nosím v kabelce. A co tam nosíte Vy?

Můj největší krok do neznáma vůbec.

6. dubna 2018 v 18:55 | maminaklaris |  TT


Krásný páteční večer přeji všem čtenářům, tak jako každý týden je i tento spjat s takzvaným tématem týdne, které pro tentokrát nese název: "krok do neznáma". Musím se přiznat, že už je to nějaký ten pátek, co jsem se naposledy vyjádřila ke společnému tématu. Na druhé straně uznávám, že mě toto téma zaujalo a pojďme se na to vrhnout.

Když se podívám zpětně na poslední tři roky, tak pro mě určitě největší krok do neznáma bylo mateřství. Můžete si načíst nespočet knih, pomáhat mamce nebo kamarádce s mimčem, ale mít vlastního prcka je absolutně jiný level a nelze se na to nijak připravit. Najednou máte obrovskou zodpovědnost a musíte být na příjmu a v pohotovosti 24/7. Pro představu je to přesně tak, jak se říká v té televizní reklamě: "maminky si nemůžou vzít volno". Zkrátka a dobře, ve své podstatě nevíte, do čeho jdete, dokud si to opravdu nezažijete.

Říká se, že těhotenství je jedno z nejkrásnějších období v životě ženy. Paradoxně vám nikdo až do okamžiku, kdy do toho přijdete, neřekne, že jak otravné dovedou být nateklé prsy a nohy a jak neskutečně protivné můžou být hemeroidy. Nikdo už nemluví o ranních nevolnostech, kdy jste ráda, že stihnete vyklopit obsah svého žaludku do mísy a nikdo na světě není lepší stopař veřejných toalet, než těhotná žena. Nikdo se s Vámi už nepodělí o fakt, že si s rostoucím břichem musíte najít nějakého ochotného asistenta na pedikúru, oblékání ponožek či obouvání bot. Nikdy na celičkém světě vám neřekne, že sex v pozdějším těhotenství se rovná výstupu na Mount Everest, a že díky bříšku se z vás stane amatérský jogín a vyzkoušíte si i takové polohy, za které by se nemusel stydět ani sám velký mistr. A teď přijde porod.

Když to budu brát podle sebe, tak dva císaře… Úplná zívačka. Tedy rádoby zívačka. Není nic lepšího na světě, než první vstávání do sprchy, plus další chuťovka v podobě prvního vykonávaní velké potřeby. Nebudu lhát, že jsem se po prvním porodu bála pořádně zatlačit. Ovšem největší bomba, která mi ze začátku fakt dělala problém nese název: "noční vstávání!. netřeba si dále rozebírat.

Když se na toto téma budu dále dívat jako maminka, tak obrovskou neznámou je taky dětský sortiment. Vyznat se v jednotlivých značkách a typech mnoha výrobků je upřímně tak trochu psycho. Jasně že časem najdete to pravé ořechové pro vás i vaše miminko, ale na začátku aby se v tom čert vyznal.

S druhým dítětem si myslíte, že už máte všechno pod palcem a zmáklé, ale opak je pravdou. Každé dítě je unikát a i sebelepší mamka se opět dostane do startovní pozice. Další maratón zkoušení a objevování. Upřímně musím říct, že za těch 21 měsíců, co jsou Miky a Stelča od sebe, se na trh dostala spousta novinek, a já jsem opět zkoušela a zkouším prakticky dodnes.

Takže, maminky (ať už současné nebo nastávající) nebojte se! Mateřství je sice velký krok do neznáma, ale stojí to za to, a já vím, že to dáte a najdete si krok, který vám bude vyhovovat.

Vaše maminaklaris.

Co mám na há(č)ku? - únor 2018 (plus návod na háčkovaný měšec)

3. března 2018 v 8:56 | maminaklaris |  Háčkování
Krásné sobotní ráno Vám všem, dnes mám pro Vás druhý díl mého nového seriálu "Co mám na há(č)ku" tentokrát za měsíc únor. Než však začneme, tak sem musím hodit reklamu na svůj tvořící instagram, kde můžete sledovat moje tvoření v průběhu celého měsíce. Ted´ však bez dalších řečí Vás chci přivítat u nového dílu "Co mám na há(č)ku za únor 2018".



Co mám na há(č)ku? - leden 2018 (plus návod na kočičku)

24. února 2018 v 16:28 | maminaklaris |  Háčkování
Ahojky, všechny Vás po nějaké době zdravím tady na blogu a jsem moc ráda, že se opět potkáváme. Během posledního měsíce jsem docela přemýšlela o blogu a blogování jako takovém a v hlavě se mi zrodil nápad, že bych mohla zřídit něco jako háčkovací měsíčník.

Určitě všichni víte, že u nějakou dobu mám tvořící instagramový účet jménem mojedilna. Měsíčník by pak jednou za měsíc zhrnul všechny moje háčkované výrobky a projekty. Samozřejmě se nemusíte bát, že byste případně v průběhu měsíce přišli o fotky na instagramu, a jestli nechcete už o žádný z nich přijít, tak mi určitě dejte follow, a pokud byste chtěli vyměnit f4f, tak mi do directu napište: ,,Sleduj mě!" a vyměníme sledování za sledování.

Dnes jsem si pro vás připravila první díl nového měsíčníku "Co mám na há(č)ku?" z měsíce ledna, takže se pohodlně usaďte a pojďme se společně kouknout, co mi od háčku upadlo.


Císařský řez ze mě nedělá špatnou matku!

5. února 2018 v 20:12 | maminaklaris |  Babytime aneb slasti a strasti mateřství
Krásný večer přeji Vám všem, kdo právě teď čtete tento článek. Popravdě jsem dlouho přemýšlela nad tím, jestli ho mám vůbec vydat a vyjádřit se k problematice srovnávání přirozeného porodu a císařského řezu. Budu se snažit být maximálně objektivní, ačkoliv je pravda, že jsem přirozený porod nezažila.

Ano mám za sebou dva císařské řezy. Obě operace byly neplánové a akutní. Kdo mě sleduje už delší dobu, tak už si určitě přečetl o mém porodu s Mikuláškem. Pokud ne, tak si ten neuvěřitelně napínavý příběh určitě musíte přečíst. O nic méně napínavý byl i můj druhý akutní císař, kdy se narodila Stelinka, avšak upřímně se musím přiznat, že to pro mě bylo o maličko jednodušší. Tedy alespoň po psychické stránce. Fyzicky to bylo náročnější…

Fakt, že obě moje děti byly přivedeny na svět právě císařským řezem, mě ze začátku docela trápila. Popravdě jsem si dost vyčítala, že jsem špatná ženská, když jsem nedovedla porodit své děti. S odstupem času se můj názor rapidně změnil. Nejsem o nic horší máma, než ženy, které rodily přirozenou cestou.

Často se ve svém okolí setkávám s názorem, že co já můžu vědět o mateřství a porodech, když jsem nikdy "doopravdy nerodila". Ano, i takovou pitominu dokáží někteří jedinci vypustit z úst. Jasně, moje děti se nenarodily, ony se vyskytly. Minulý týden na zubním jsem se svěřila sestřičce, že se tak trochu bojím vrtání a ona se mě zeptala, jestli bych šla raději znovu rodit. Odpověděla jsem, že ano a dodala, že jsem měla dva císaře a celkem mě porazilo, když sestra podotkla: "No jo, tak to nic o porodech nevíte. To jste měla snadné." Opravdu?

Nikdo, kdo císař nezažil, tak neví, jaký je to mazec vstávat po pár hodinách do sprchy. Jaký mazec je pak se na šestinedělí starat o mimčo. Každý pohyb a krok je minimálně v prvních dnech opravdu náročný. Nechci shazovat maminky, které rodily přirozeně, ale chci, aby bylo pochopeno, že fakt není sranda fungovat s rozpáraným břichem. Rovněž nechci zbytečně vířit vodu, ale samy musíte uznat, že i rekonvalescence po císaři je zkrátka delší.
Často se setkávám s názorem, že nemůžu být dobrá máma, když jsem si neprožila bolesti. Otázkou zůstává, co z nás činí dobré a špatné matky. Po dvou císařích můžu s čistým svědomím říct, že nejsem o nic horší mamka než žena, která přivedla na svět miminko normálně. Jestli jsme dobré matky, ukáže až čas. Určitě o tom nerozhoduje způsob, jakým bylo miminko přivedeno na svět.


A jak to vidíte Vy? Máte taky zkušenost s císařským řezem?

Moje proměna za poslední tři roky.

29. ledna 2018 v 6:27 | maminaklaris |  Teď mám slovo já!
Ahojky, už nějakou dobu uvažuji nad tím, co všechno mi mateřství dalo a vzala, a jak jsem se za poslední tři roky neuvěřitelně změnila. Dospěla jsem nejen fyzicky,ale i psychicky. Když se na sebe tak zpětně podívám, tak musím říct, že jsem byla pěkná kráva. Existují věci, za které na sebe nejsem vůbec pyšná a docela mě to teď mrzí.

Moje dřívější já bylo pěkně protivné a rýpavé. Soudila a odsuzovala jsem lidi, ačkoliv jsem neznala jejich příběh nebo na základě toho, že byli jiní. Můj pihled na svět byl velmi povrchni. Nedovedla jsem si představit měsíc bez toho, abych si nezašla na manikůru, řasy, nekupila si něco na sebe a nezašla někam posedět do kavárny. Myslela jsem jenom na sebe a často ubližovala lidem kolem sebe....

Dost možná bylo tohle moje chování ovlivněno tím mým expřítelem. Avšak nechci se vymlouvat. Byla jsem prostě hovado.

letos to jsou přesně tři roky, co jsem vdaná a musím říct, že mě hodně změnil můj manžel. Pravděpodobně ze mě udělal lepšího člověka. Naučila jsem se nesoudit nikoho bez toho, abych znala jeho příběh. ,,Nesuď, pokud necheš být souzen.". Opravdu užitečná myšlenka, na kterou je třeba brát zřetel. Nebudu lhát, sama ještě doposud nemám zameteno před vlastnim prahem.

Naučila jsem respektovat cizí názory bez toho, abych si myslela, že jsou hloupé, nebo že ty moje jsou snad lepší. Dnes už vím, že pokud má někdo jiný názor než já, tak to automaticky neznamená, že je hlupák nebo idiot. Pokud naše názory nelze sloučit, tak se můžeme shodnout, že se neshodneme a dále zůstat přáteli.

Dnes už vím, že nezálěží na hodnotě a velikosti dárku. Jsou dárky, které majíi hodnotu, která nelze vyjádřit pěnězi. Pokud Vám napřiklad někdo dárek vyrobí, tak to je podle mého názoru daárek nejcennější. Musel do toho věnovat svůj čas. Čas, který mu už nikdy nikdo nevrátí. ten člověk Vám věnoval svůj čas. Kousek svého života. Pokud si tohle uvědomíte a koukáte se na věc stejně, tak i kousek pkresleného papíru má větší hodnot, než ten největší diamant na světě. Čas každého z nás na této Zemi je svým způsobem omezený. Na to je třeba pamatovat. To je ten důvod, proč mám ráda handmade dárky. Jsou to ty nejcennější dárky na světě.

Žijeme v digitální době. Každý z nás má svůj počítač, tablet nebo telefon. každý z nás má vytvořený účet alespoň na jedné sociální síti. Každý z nás má svůj vlastní vesmír, který se řídí pravidly ONLINE/OFFLINE. Jestli jsem něco pochopila, tak to byl fakt, že není od věcoi být někdy offline. Vypnout ty naše pekelné stroje a být zase jednou sama sebou. Užívat si ráno v posteli. Užívat si čtení pohádky dětem. Užívat si rodinný oběd. Zasportovat si bez drátu v uších. Užívat si svět, který se neřidí pravidlem ,,free wiffi". Málokdo si už dneska umí sednout a povídat. Já osobně si svhi povídat, nikoliv psát. nechci žít ve své sociální bublině.Já chci žít normální život. To je jeden z důvodů, proč už nebývám ani zde na blogu tak aktivní, jako před několika lety.

Pro své okolí jsem asi trošku divná, ale mě to nevadí., Jsem sama sebou a na nic si nehraju. To je pro mě nejdůležitější. Snažím se být lepším člověkem.

Máš vzkaz na ledničce.

28. ledna 2018 v 20:36 | maminaklaris |  Recenze
Zdravíčko, dnes bych se s Vámihctěla podělit o super vychátvku z eshopu postovnezdarma.cz. Každý z nás, kdo chodil do školy zpětně asi nějakých patnáct let si určitě pamatuje bílé tabule, na které si píše fixi.tak něco podobného si teď můžete pořídit domů.

Produkt, o kterém chci dnes psát není nic jiného něž příbuzný již zmíněné bíle tabule. jedná se o magnetickou folii, na kterou můžete psát fixi. Najdete ZDE!

Tuhle magnetickou folii si můžete umístit na všechny kovové povrchy včetně ledničky. Rovněž nabízí nepřeberné množství nápafdů, co sní. Můžete psát, můžete kreslit. Můžete, zkrátka a dobře, cokoliv. Když Vám v lednici dojde nějaká potravina, tak proč plochu tabulky nevyužít k tomu, abyste si začali psát nákupní seznam. Další nápad určitě ocení všechny maminky. Jestli jsou Vaše děti stejné jako ty moje, tak s Vámi taky rádi byvají v kuchyni, když vaříte. Otázkou zůstavá, jak zabavit malé raubíře? Jednoduše... Dejte jim do ruky fix a mohou Vám naktreslit nějaký hezký obrázek. Popřípadě není vhodnější místo na napsaní vzkazu pro manžela, něž je plocha tabulky na lednici. Každý chlap má po práci hlad a rád si po příchodu domů dá něco malého k snědku. myslím, že na ledničce Váš vzkaz už nepřehlédne!


Osobně jsem s tabulky opravdu moc nadšená. Musím se Vám přiznat, že původně jsem jí chtěla pro sebe a manžela. Měla jsem se v lednu vrátit do práce a jelikož bychom pracovali na střídavou směnu, tak bychom si občas museli nechat nějaký ten vzkaz. Nakonec však byla skonfiskována dětmi. No, uvidíme v květnu. To je druhý termín mého nastupu zpět do práce.

K psaní Vám stačí obyčejný fix na tabule a k případné udržbě stačí suchý hadřík. Samozřejmě se nemusíte bát, že byste neměli dost místa pro zanechání svého vzkazu. Tabulka má velikost velkého výkresu neboli A3.

Když se podíváme na zápory s dodávkou spojené, tak můžu eshopu vytknout akorát délku dodaní zásilky, která činnila 16 sní a způsob balení. Tabulka byla smotaná v ruliččce, která se normálně nevleze do našich českýchschránek, proto při doručení bylo štěstí, že jsem zrovna byla doma a paní pošťačka mi jí dala do ruky.


KLADY
+ Velká plocha pro Vaše vzkazy.
+ Nenáročná udržba.
+ Možné přichytit na všechny kovové povrchy.

ZÁPORY
- Dlouhá doba dodání.
- Balení.

Jak vytvořit perfektní kruh.

9. ledna 2018 v 5:43 | maminaklaris |  Háčkování
Zdravím všechny háčkařky a doufám, že mi moc nemáte za zlé, že jsem se už delší dobu neozvala.

Když si vzpomenu na své strastiplné háčkovací začátky, tak byl pro mě velký úspěch, když jsem konečně pochopila přidávání a ubíraní oček. Po nějaké době háčkování mi v takzvané syslírně zbylo pár zbytků vln a já jsem se rozhodla, že je zužitkuji a vyrobím si ozdobný polštářek. Klasicky, prostě magický kroužek a pak přidávat v jednotlivých řadách, jak je zvykem. V tom by nebyl žádný problém, kdybych si své výsledné dílo nepředstavovala kulaté a nikoliv hranaté, jak se už zhruba v osmé řadě ukázalo.

Kam dál